"U SarahAlex"

2011-11-23T00:00:00.001+01:00

You make me sing

He makes me scream

You make me think

He makes me dream

He makes me beam

You make me whole

He's touching my hand

You're touching my soul

You make my heart beat

He makes my head spin

You make me breathe

He makes me grin

You make me see

He makes me blind

You're so flawless

He's one of a kind

You make me fight

He makes me rule

You're a good man

And I... am a fool

2011-11-22T21:04:00.003+01:00

Poslední dobou dávám své básně spíš na Facebook, takže... tohle je takový menší průřez tím, co jsem napsala od posledního příspěvku zde.

I Shall Be Your Light

I shall be your light--

A firefly in the night

A comet burning bright

A shadow that is white,

and...

I shall lead your way--

Always save your day

Always make you stay

No matter what you say,

and...

It will make you blind--

You know, that is bind

by the contract that you

signed

Surely out of mind

Words And Promises

As empty

as my eyes,

As tempting

as your lies,

I can't hear them

anymore

They are shattered

on the floor

They are not worth

crying for

Your promises

and words as well

Take them all

And go to hell.

A nakonec jedna česká:

Děkuji

Některé věci se nemění.

Stále se ti třesou ruce,

když jsi nervózní.

Stále jsi tak okouzlující,

jak si tě pamatuji.

Jiné věci se mění od základu.

Dívala jsem se na tebe

s nekonečným obdivem.

A když jsem o tobě mluvila,

mé oči zářily.

Byl jsi dokonalý.

Teď je v mém pohledu laskavost.

A spousta vzpomínek.

Už nejsi perfektní,

ale ze mne jsi udělal

lepšího člověka.

Proč ho nemám ráda

2011-09-23T17:03:00.003+02:00

Občas se mně lidé ptají, proč ho nemám ráda.
Ne snad, že bych to někde rozhlašovala, ale před nejbližšími přáteli se tím netajím. Navíc, pokud mne dobře znáte, není většinou těžké dát si 2 + 2 dohromady. A jakmile si někdo uvědomí, že odpověď zní čtyři, okamžitě následuje otázka:
"Jak to?"
Skutečně, jak to, že nemám ráda člověka, který je jinak všeobecně velmi oblíbený?
Většinou odpovídám vyhýbavě - ve smyslu: "Nevím, prostě mi něčím nesedí.", nebo: "Není mi sympatický.", a pak v duchu dodám: "Proboha, tak mě za to nech zavřít, no!", protože nemít ho ráda je očividně horší prohřešek, než nesnášet Vánoce, nebo věšet štěňata do průvanu.
Za ocásky.
(Mimochodem, kdyby to někoho zajímalo - Vánoce jsou můj oblíbený svátek. A zvířeti bych nikdy neublížila.)
Ať už však na tu otázku pronesu cokoli, je to vždycky značné zjednodušení situace, takže bych v ní teď ráda udělala pořádek.

Za prvé - nejsme přátelé, jen známí, nemůžu tedy říct, že bych o něm věděla úplně všechno. Netuším, jaká je jeho oblíbená barva, nebo z čeho má největší strach. A když jsem ho poznala, byl mi sympatický, dokonce jsem ho vlastně měla i docela ráda.
Co se tedy změnilo?
Abych pravdu řekla, jako první se mi vybavuje, jak se několikrát nepříjemně navezl do jiné osoby, které si nesmírně vážím. Samozřejmě, v rámci zlatého dobrého pravidla: "Není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem." bych byla schopná to i přehlédnout, pak jsem si ale všimla, že na rýpání ostatních je postavena velká část jeho vtipů.

Jedna má část si říká: "Proč ne?", druhé, mirko-dušínovské se to nelíbí. Nehledě na to, že dělat si legraci z někoho, kdo je v místnosti a může reagovat, je něco jiného, než vtipkovat dotyčnému za zády. Několikrát mne tedy napadlo... proč to sakra dělá?
Čím déle jsem se na něj dívala, tím víc mi přišlo, že svým sebevědomím, žoviálním chováním a neustálým žertováním maskuje nějakou vnitřní nejistotu. A to mi docela vadí. Nelíbí se mi, když někdo něco předstírá, když si hraje na něco, co není. Já mu tu jeho pózu prostě nevěřím.

Nějakou dobu jsme se neviděli a proto jsem neměla důvod o něm přemýšlet. Nedávno mi ale došel pravý, skrytý důvod toho, co mi na tom dotyčném nejvíc nesedí. Podívala jsem se na něj a uvědomila si, že v něm vidím sebe. Za pár let. Možná za pár desítek let. Někoho, kdo je oblíbený hlavně proto, že umí být sarkastický, jízlivý a nedělá mu problémy shazovat občas ostatní. Někoho, kdo sice není zlý, ale není taky úplně upřímný.
A to je něco, co mne děsí. Je docela možné, že jednou budu úplně stejná jako on. Dobrá v tom, co dělám (protože ač nepatřím mezi jeho fanoušky, musím uznat, že svou práci dělá výtečně), ovšem trochu falešná. Nic takového nechci.

Takže...
Proto ho nemám ráda.

Opět do prvního ročníku

2011-09-18T17:49:00.004+02:00

Zítra začíná na UPOLu nový semestr a na mne pomalu padá nostalgie. Znovu jsem v prvním ročníku, tentokrát však ne bakalářského, nýbrž magisterského studia, a proto mě láká srovnávat nynější situaci s dobou, kdy jsem v Olomouci před čtyřmi roky začínala.
Došlo mi to už u zápisu - tenkrát jsem měla problém najít místnost, v níž se zápis konal, a když jsem konečně vešla do té správné, setkala jsem se se spoustou neznámých tváří. Letos jsme byly domluvené s kamarádkou a při cestě do auly se k nám přidala ještě skupina dalších spolužáků.
Nikdo mi nemusel vysvětlovat, co jsou to předměty typu A, B a C, nebo jak si je zapsat přes internetový portál. A když jsem si vybírala, na co vlastně budu chodit, nerozhodovala jen náplň kurzu a čas, ale často i to, kdo ho vyučuje.

V našem bytě je teď několik nováčků, kteří v červnu odmaturovali a zítřek pro ně bude velkým krokem do neznáma. Já vím, že mám nejdřív hodinu v P14, P18 a nakonec v P16. A že až půjdu ráno do školy, s velkou většinou lidí, které na anglistice potkám, se pozdravím, nebo prohodíme pár slov o prázdninách.

Být opět v prvním ročníku se mi tedy líbí, ale jsem ráda, že už je to to magisterské studium a mám proto poměrně jasnou představu, co mne kde čeká. Je to jako ve vztahu, řekla bych. Začátky jsou vzrušující a zábavné, ale mít svou jistotu a zaběhlou rutinu člověka uklidňuje.

Amerikanistické kolokvium

2010-11-07T21:32:00.002+01:00

Znáte to - když do sklenice s objemem 300 ml nalijete 150 ml vody, je buď poloprázdná, nebo poloplná. Když si na sebe vezmete šaty ze syrového masa, jste buď blázen, nebo Lady Gaga.

Když se zúčastníte 17. amerikanistického kolokvia v Olomouci, můžete buď napsat zcela seriózní reportáž o zcela seriózní vědecké konferenci, nebo prostě popsat, jak jste profesorům vařili kávu a ještě si to stihli nehorázně užívat.
No, a protože v mém světě jsou sklenice poloplné a Lady Gaga geniální umělkyně, rozhodla jsem se vám teď povykládat o svých dobrodružstvích s otlučeným samovarem.
Připoutejte se, prosím.

Všechno začalo ve čtvrtek odpoledne, kdy jsme já, Vojta a Simona nastoupili do služby jako asistenti na výše zmíněné akci. Jedinou naší povinností bylo starat se o hosty - tedy mít neustále připravené kafe, široký úsměv, horkou vodu na čaj, koláčky, případně radu pro Olomouce neznalé akademiky - a samozřejmě, pokud možno mezinárodně nezostudit místní katedru anglistiky.
*chvilka napětí*
Jak to dopadlo?
Psaním tohoto článku úspěšně a s nadšením načínám druhý týden virózy, která se na mě vrátila poté, co jsem tři dny v kuse strávila ve škole, spala denně necelých šest hodin a snědla jen tolik jídla, abych se udržela naživu. Simoně se zase podařilo nastydnout a Vojta sice tvrdí, že je v pořádku, ale naposledy jsem ho viděla včera večer, takže kdo ví, jestli někde na cestě domů bídně nezhynul.

Každopádně, jistě si z toho dokážete vyvodit, že jsme se svých povinností zhostili opravdu poctivě a nijak jsme se nešetřili. (Zhruba stejně, jako teď nešetřím svou skromností.) Pokud nám zbylo pár volných chvil (ve čtvrtek skoro žádná, v sobotu už jsme byli zkušenější, takže se jich našlo víc), seděli jsme u - jak příznačné - kulatého stolu a jen tak si povídali, zejména pak o škole a o tom, jestli bude dost tekutého kofeinu i o další přestávku, nebo zda-li by nebylo lepší navařit ho víc.

Kupodivu, v takových momentech jsem se cítila podivuhodně spokojená.

No, a pak se to stalo. Nevím, kdy přesně jsem se do té atmosféry zamilovala, ale pravděpodobně hned první den. Nikdo nám totiž nedával najevo, že je intelektuální výkvět společnosti, zatímco my pouhá lůza, a dokonce si troufám říct, že si to tam nikdo ani nemyslel. Všichni účastníci se k nám chovali nesmírně mile, ochotně se bavili a kdykoli jsem byť jen na chvíli dala najevo, jak je pro mne takové prostředí španělskou vesnicí, vždycky se našel někdo, kdo se mne ujal a ujistil mě, že můžu být naprosto v klidu.
To jsem, upřímně, vůbec nečekala. Snažili jsme se mít všechno perfektní, aby na UPOL, katedru a hlavně organizátory nepadlo ani smítko špíny, ale je fakt, že s takovým složením hostů to ani moc obtížné nebylo. A hned druhý den už jsem věděla, že jednou... jednou... bych chtěla stát i na druhém konci barikády. Přijet na takovou konferenci jako host, který má ostatním doopravdy co nabídnout, a vyzkoušet si to z opačné strany.

Protože akademický svět podle všeho není jen o snaze nepodlehnout pokušení a prostě nezačít s paděláním peněz, aby bylo na papíry do kopírky, nebo o boji s úředním šimlem. Občas je i o krásných myšlenkách, zbytečných, byť zajímavých teoriích... a neuvěřitelné svobodě.
Jednou bych jí chtěla kousek pro sebe.

2010-08-23T22:06:00.005+02:00

23.8. 2010 je den, kdy jsem se oficiálně stala starou.

Vážně.

Mám problémy se zády. O svém zdraví a nemocích jsem schopná mluvit hodiny. Občas si nemůžu vzpomenout, kam jsem co založila. Jestliže vidím svou oblíbenou čokoládu ve slevě, potěší mě to.

Přesto mne žádná z těch věcí nezlomila.

Přišlo to až dnes, když jsem na eBayi našla obyčejné tričko s nápisem "I *obrázek rudého srdce* Roger Federer" (pro slabší: "Miluji Rogera Federera"), kriticky... leč toužebně... se na něj zadívala a řekla si: "No jo, jenže to se nehodí. Vždyť on už je ženatý, má dvě děti..." a vzápětí šokovaně vytřeštila oči.

Kdy jsem naposledy přemýšlela nad tím, jestli se něco hodí, nebo nehodí... a netýkalo se to módy? Najednou jsem měla pocit, že pokud si to triko pořídím, budu trapná, a pokud ne, tak usedlá. Přitom já vlastně Federera poslední dobou spíš nemůžu vystát, takže všechny ty myšlenkové pochody byly naprosto zbytečné a kontraproduktivní. Jak je mým dobrým zvykem, pouze jsem si nasadila brouka do hlavy, a protože jsem zrovna neměla nic lepšího na práci, nechala jsem ho, ať se uvnitř prochází.
Nakonec nám oběma pomohlo vizualizovat si dvě hypotetické a naprosto nereálné situace:
První
Potkám na ulici Federera a na hrudníku mám napsáno, že ho miluju. *palec dolů, dav bučí*

Druhá
Potkám na ulici Federera a na prsou se mi skví nápis: "Vamos Rafa!" (španělsky "Do toho, Rafo!") *palec nahoru, dav hlasitě aplauduje a zasypává Sarah květinami*

Takže, abych shrnula své dnešní poznatky:
- Ženy občas touží po věcech, které ve skutečnosti nechtějí.
- Kdyby ženy místo přemýšlení o nesmyslech začaly zbrojit, do roka by ovládly svět.
- Je mnohem snazší a pro člověka bezpečnější vyjadřovat spíše negativní emoce.
- Rafael Nadal se mi dobře vyjímá na ploše.

----------------
Now playing: Susan Boyle - Amazing Grace
via FoxyTunes

Za dobrotu na žebrotu

2010-08-04T20:01:00.002+02:00

Někteří přátelé mi občas vyčítají, že jsem až moc aktivní, a dnes s nimi musím bohužel souhlasit. Kdybych nebyla ten typ, co se vždycky snadno nadchne pro věc, asi bych teď také nebyla i naštvaná, rozčílená a zklamaná zároveň.

Už v průběhu letního semestru jsme se s naším oblíbeným profesorem - říkejme mu třeba A - dohodli, že během prázdnin já, Vojta a Simona pomůžeme se stylizací jedné z učeben do westernového stylu. Učí se tam (mimo jiné) americká literatura, třída se nachází na Katedře anglistiky a amerikanistiky, takže nám to připadalo jako skvělý nápad.

Profesor A se měl původně na práci podílet s námi, ale díky mé nemoci se akce musela posunout, a jediný termín, který ještě přicházel v úvahu, byl od pondělí tohoto týdne. Bohužel, A je teď na čtrnáct dní na dovolené, takže jsme byli instruováni, abychom se po našem příjezdu obrátili na sekretářku, která o všem ví, a pustili se do práce.
Ta nám šla poměrně dobře od ruky - do školy jsme sice chodili hned ráno a odcházeli až večer, ale kreativní činnost nás všechny baví, takže bylo všechno bez problémů.
Oprava, bez problémů, než se na scéně objevil profesor B. Nejprve se mu nelíbilo, že jsme zrušili v pochybně vypadající skříni zašitou klasickou černou tabuli (v učebně je ještě bílá a počítač s projektorem), na kterou prý on stále psával.

Ačkoli mi tahle připomínka solidně zkazila celý včerejší den, rozhodla jsem se nechat to být, protože od ostatních, co nás navštívili, jsme dostávali jen pozitivní reakce, jedna z uklízeček si dokonce přivedla dvě kamarádky, aby jim ukázala, jak jsme si vyhráli s výzdobou.
Jenže pak jsme B potkali na chodbě, já se zeptala, jestli se nechce podívat, jak práce pokročila, on zamumlal něco ve smyslu, že už to viděl... a odkráčel pryč.
To mi nedalo.
S B se docela dobře známe, takže jsem se šla zeptat, jestli je pořád rozzlobený kvůli té tabuli. Místo odpovědi jsem se ale dočkala dalšího výčtu věcí, které se mu na naší předělávce nelíbí. Peří, použité jako dekorace, prý bude lapat prach a spousta vyučujících jsou alergici (pro jistotu jsme ho tedy ihned dali pryč), navíc jsme si dovolili odstranit dvířka u atrapy krbu a vyhodili odpudivý, omlácený řečnický pult.

Co na to dodat, když nepomohlo ani konstatování, že obě posledně zmiňované věci navrhly sekretářka a profesorka C (náhodou sedí v kabinetě s B), tudíž jsme je považovali za schválené?

B mi slíbil, že za námi přijde a přímo ve třídě nám sdělí další případné námitky. Tak jsme se ještě dozvěděli, že bizoní kůže, pověšená tak dva a kousek metru nad zemí, by taktéž měla jít dolů, americká vlajka se musí pověsit rovně (teď vypadá, jako kdyby na zdi vlála) a... ani nechtějte vědět, jak závažným prohřeškem je natření stolu.
Samozřejmě, podle jeho vlastních slov - B proti nám nic nemá a naší iniciativy si váží.
Uh... vážně?
Odkud se tedy vzaly ty klacky, co mám najednou pod nohama?
Podle B jsme prostě měli obejít všechny vyučující a nejdřív se jich zeptat. Pak zajít za tajemnicí, kterou nikdy nikdo neviděl, ale prý jí vadí sebemenší úpravy v budově.

Jenže, abych pravdu řekla, mne nějaké mocenské spory vůbec nezajímají. Byli jsme domluvení s A, ten se domluvil s vedoucím katedry... a já, Vojta i Simona jsme byli "najmutí" jen na tu práci. Nemůžeme za to, že levá ruka neví, co dělá pravá. A o to víc mě mrzí, jak k tomu přijde A, až se vrátí z dovolené. Nás nikdo stíhat nebude, maximálně budeme muset vrátit některé věci do původního stavu, ale bojím se, aby neznepříjemňovali život jemu.
Přitom, co si budeme povídat, třída teď vypadá o 100% líp.

Takže, abych to shrnula... momentálně mi připadá, že je všechno v.... P. A že už, co se týče nějaké výzdoby, nebo přeměny katedry k lepšímu, neudělám ani Ň. Měli jsme ideál, měli jsme... vizi, odsouhlasenou X vedoucími pracovníky, očividně je to ale málo. Prostě... člověk se snaží trochu něco vylepšit, trochu... vzlétnout, ale stejně mu hned přistřihnou křídla.

Knižní řetězák

2010-06-29T21:42:00.005+02:00

1) Kniha, ktorá zmenila tvoj život:
Vinnetou (Karl May). Tehdy začala má fascinace dlouhovlasými muži s asijskými rysy. A mimochodem... taky to zformovalo veškeré mé ideály o dokonalém přátelství.

2) Kniha, ktorú si čítala viac, než jedenkrát:
Těch je opravdu hodně, z různých žánrů - od Pána Prstenů přes Sherlocka Holmese až k A Course in Phonetics...

3) Kniha, ktorá ťa najviac rozosmiala:
Povolání: Žena (Erma Bombecková)
Taky bych chtěla mít jednou život takhle na háku...

4) Kniha, ktorá ťa rozplakala:
Iluze (Richard Bach)
Sice mi bylo od začátku jasné, jak ta kniha skončí, ale stejně jsem to neustála.

5) Kniha, ktorú si praješ, aby bola napísana:
Má autobiografie, pochopitelně.

6) Kniha, ktorú si praješ, aby nikdy nebola napísaná:
Sbírka esejů Ralpha Walda Emersona. A obzvlášť Nature, jenž mě osobně připadala čtivá asi jako složení Coca-Coly.

7) Kniha, kterou práve čítaš:
Bohužel, poslední týdny jsem na čtení téměř neměla čas, takže momentálně žádnou.

8) Kniha, ktorú máš v pláne prečítať:
The Lost World (A.C. Doyle), Except the Dying (Maureen Jennings) a hromadu ostatních, které jsem si za poslední dva semestry nastřádala.

9) Kniha, na ktorú si hrdá, že si ju prečítala:
Vlna zenu - Bašó, haiku a zen (Robert Aitken)
Protože nemám ráda japonská haiku, Bašóa a muže, co ve svých knihách tvrdí, že do současnosti si ty básně vykládali všichni špatně a až on je ten, který je dokázal doopravdy pochopit. Musela jsem se hodně ovládat, abych ten nebohý svazek, jenž beztak za nic nemohl, nehodila s odporem do kouta.

10) Kniha, ktorá v tebe zanechala najrozporuplnejšie pocity:
Pán Much (William Golding)

11) Kniha, ktorú by si si chcela prečítať, ale nemôžeš:
Babizna. Román, který jsem zatím nenapsala. (Jen pro jistotu - nemá pojednávat ani o jedné z mých babiček.)

12) Najstaršia kniha, ktorú si čítala:
Hmm... Bible (Bůh?)

13) Chcela by sa stretnúť s postavou z nejakej knižky?
Samozřejmě! Chtěla bych vědět, co by o mě dokázal Sherlock Holmes vydedukovat. (Ano, a pak je tu ještě ta verze odpovědi pro dospělé...)

14) Existuje nejaký človek, ktorý ti pripomína literárnu postavu?
U nás na katedře učí jeden Zlatoslav Lockhart...

15) Existuje konkrétny výtlačok knižky, ktorú by si rada aspoň držala v ruke?
Cokoli, co přede mnou držel v ruce třeba Oscar Wilde...

Návrat ztracené dcery

2010-06-26T19:55:00.001+02:00

Když jsem zjistila, že i po půlroční odmlce sem denně přijde kolem deseti lidí, trochu jsem se nad sebou zamyslela. Možná by nebylo špatné začít tu zase publikovat. "Přiložit hubu k dílu", jak říká můj kamarád Vojta.
Takže... tady jsem - SarahAlex v celé své nesmírné kráse. Ale nechce se mi zatím psát o tom, co bylo ve škole, nebo jak mě potěšilo, že měli v Bille ve slevě můj oblíbený čaj. Kdepak, to si schovám na později. Teď bych si radši zahrála takovou hru.
A v čem spočívá?

Vymyslete mi téma příspěvku. Kdokoli, cokoli, do komentáře, do vzkazníku... Nebojte se, jsem arogantní slepice, mám názor úplně na všechno, ke každému fenoménu se ráda vyjádřím.
Jako první jsem oslovila BriuBennie a ta své téma pochopitelně pojala ve velkém stylu, lepší věc na úvod bych si ani nemohla přát:

"Quod capita, tot sententiae (Kolik hlav, tolik názorů) aneb Jak přežít rozdílnost názorů"

Začnu fakty. Vražda je zločinem snad v každé kultuře a pěstní, či jiné souboje považuje převážná část světa za projev primitivního chování. Většinou je tedy asi vážně lepší se s druhými lidmi nějak dohodnout.
Bohužel, ne vždy je to snadné. Pokud tvrdíte, že má voda v akváriu zelenou barvu, zatímco váš manžel si stojí za tím, že je jasně modrá, lze se eventuálně dohodnout na modrozeleném kompromisu a život jde dál. Jestliže jste však oba dva vojenští velitelé a jeden chce shodit bombu na Hirošimu, kdežto druhý na Nagasaki...
No, ale nebuďme morbidní. Různí lidé mají různé predispozice k vytváření dohod - někdo radši ustoupí, jiný se rád hádá... Proto jsem místo sáhodlouhého psychologického článku vytvořila následující test. Přečtěte si pozorně všech pět bodů a upřímně si přiznejte, do jaké skupiny patříte:

Vyslechnete si názor druhé osoby a ačkoli si myslíte, že Země prostě je kulatá, vyvarujete se výhrůžek typu: "Placatý bude akorát tvůj nos, až s tebou skončím!" a připustíte, že má dotyčný na toto tvrzení ze zákona právo.
Neztotožňujete se s myšlenkou, že má ovoce duši, ale v rámci empatie k druhým krájíte jablko tak, aby dlouho netrpělo.
Neposloucháte, co vám prateta vykládá o výhodách minulého režimu, přesto však ze zdvořilosti nasadíte zaujatý výraz.
Pokud vás na ulici osloví někdo hodně "alternativně" oblečený, strčíte si prsty do uší a začnete hlasitě pískat.
Při sebemenším náznaku nesouhlasu druhého člověka se válíte po zemi, jde vám pěna od úst, nadáváte a pokud zrovna kolem prochází parta dlaždičů, všichni se červenají.

Jestliže jste si zvolili číslo jedna, nebo dva, gratuluji. S rozdílností názorů si dovedete poradit bravurně a pravděpodobně máte stejně vždycky pravdu. Číslo tři také není zlé - trojka ve škole znamená "dobrý", takže... Dobrý!
Ovšem čtyři a pět... Zdravíme polovinu populace! Jak se máme? Nebudu vám říkat, že byste na svém přístupu měli něco změnit, protože byste se mnou pochopitelně nesouhlasili a já se nerada bavím s lidmi, kteří se při hovoru šťourají v uších, vyluzují podezřelé zvuky, případně leží na chodníku, takže se k nim musím sklánět.
Čtyřky a pětky... vy máte takové štěstí, že vražda je zločinem snad v každé kultuře a pěstní, či jiné souboje považuje převážná část světa za projev primitivního chování... ;o)

Báseň pro všechny literární kritiky

2009-12-05T22:19:00.005+01:00

... kteří sami nikdy nic pořádného nestvořili.

Literary Critics!
You
make me wanna write!

Cliche and archaic
overly poetic
not enough melodic
handful of words
to have them analyzed
expertly criticized
using your memorized
arrays of rules.

Literary Critics!
You
make me wanna laugh!

Laugh at your arrogance
virtual reverence
so-called intelligence
Raping my brilliance--

Wait!

Literary Critics...
I love you!

Já ještě stojím, profesore Van Helsingu

2009-10-19T20:07:00.003+02:00

Dlouho jsem nějak neměla sílu, ani náladu sem něco psát. Ale začala škola, já se dostala mezi lidi a pomalu, pomaličku se zase začínám vracet do stavu alespoň trochu se přibližujícímu normálu.
K událostem z prázdnin se však vracet nechci - je to pryč, částečně, a nemám chuť se v tom znovu vrtat. Jakkoli kýčovitě to zní - hodlám se už dívat jenom kupředu. A doufám, že bude na co. :o)

Jako by toho nebylo málo...

2009-08-18T17:17:00.002+02:00

... včera večer, když jsme byli pryč, nás vykradli. Kromě obří LCD televize a dalších věcí je pryč i můj notebook se všemi daty, která pochopitelně nemám 100% zazálohovaná, takže...
*bezmocně rozhodí rukama*

Cítím se příšerně, jsem nevyspalá, unavená a opět neuvěřitelně frustrovaná. Později napíšu podrobněji, co se vlastně přihodilo, ale teď na to nemám ani náladu, ani sílu. Smůla se mě nějak nechce pustit.

2009-08-11T10:08:00.003+02:00

Dobré zprávy - podle krevních testů nemám ani encefalitidu, ani boreliózu, a po psychické stránce se cítím o něco líp.

O něco. Pořád to ale zdaleka není ono.
Jsou chvíle, kdy si připadám naprosto normálně, v pohodě, ovšem pak to na mě zase padne, začnu trochu panikařit, přemýšlet, jestli přemýšlím, a vše, co řeknu, mi zní cize. Jako kdybych snad mluvila jen ze setrvačnosti.
Momentálně jsem... nervózní.
Nemáte někdo návod, nebo prostě jen tip na to, jak se dát duševně zase dohromady?
Možná by pomohlo, kdybych si během života nevypěstovala panickou hrůzu z nemocí a mou největší noční můrou nebylo to, že se jednoho krásného dne zblázním. ;o)
Možná by pomohlo, kdybych se tak nepozorovala.

Jenže v jistých věcech -vězte, že jich je opravdu hodně - jsem naprosto nemožná. A bohužel, sledování mého tělesného i duševního stavu mezi ně také patří.

Malý záznam od Bennie

2009-08-07T16:14:00.003+02:00

Vím, že je troufalé Ti sem po čase zase psát, drahá, ale vím taky, že pokud někdo ocení můj nápad, budeš to právě Ty. Ostatně, právě Tobě je určený. Už pár dní si připomínám, že dnes máš svátek. Nepíšu „slavíš“, protože vím, a článek ze dnes to potvrzuje, že to nemáš poslední rok vůbec lehké. Moc bych si přála, abys prožívala méně náročné chvíle. A tak jsem hodně dlouho přemýšlela, jaký „dárek“ bych Ti mohla pro ulehčení dát, až jsem si včera vzpomněla na jednu úsměvnou scénku. A dovolila si připravit pro Tebe maličkaté přáníčko. Kéž Ti aspoň na chvíli vyčaruje úsměv na tváři!
Mám Tě moc ráda!
Tvá Bennie

2009-08-07T10:02:00.004+02:00

Omlouvám se, že jsem se dlouho neozvala, ale nepřihodilo se mi téměř nic, s čím bych se tu chtěla chlubit. Spíš naopak. Protože když jsem si minulý rok myslela, že prožívám jedny z nejhorších prázdnin ve svém životě, pletla jsem se. Tyhle se jim docela dobře vyrovnají.

Ještě před pár dny u mne doktoři nemohli vyloučit klíšťovou encefalitidu - pořád jsem měla zvýšené teploty, necítila jsem se úplně valně... a má doktorka si jako naschvál vzala dovolenou, takže jsem opět musela jít k jejímu poněkud senilnímu zástupu. Naštěstí si mě pak převzal do péče lékař od nás a poslal mne na všemožné krevní testy. Podle sedimentace a krevního obrazu v těle nemám žádnou infekci, tj. encefalitida to prý být nemůže, ale že bych se cítila nějak extra líp, říct nemůžu.

Leze mi to tu na mozek.
Strávila jsem doma příliš mnoho času sama - u počítače, u televize, protože jsem musela být "v klidu", takže mě bolí oči, záda mám zase zablokovaná a psychiku totálně v p...
Občas tu sedím, zírám jen tak na to, co se odehrává na obrazovce, a mám pocit, jako bych to už nebyla já. Jako bych já byla někde pryč a místo mě tu zůstala jen prázdná schránka. Po takovém uvědomění si navíc okamžitě následuje menší pokus o záchvat paniky, kdy se ubezpečuju, že jsem to já, že ještě přemýšlím, že jsem nepřišla o nic ze své inteligence, na které si tak zakládám, a abych si to dokázala, opakuju si... fonetická pravidla.

Musím zase začít chodit ven, něco dělat, protože jinak mi tu hrábne úplně. Od té doby, co jsem se obávala, abych neměla tu encefalitidu, se mi pořád chce brečet. Jindy mám ze slzení blok, nikdy mi to nešlo, ale jak jsem teď nalomená, rozbrečí mě skoro každá hloupost.
Už to prostě trvá moc dlouho - mé problémy se zdravím, do toho náročná škola, vztahy s ostatními...

Připadám si jak praštěná po hlavě. Chodím spát mnohem dřív než obvykle, taky dřív vstávám. Díky zádům se mi pořád trochu motá hlava, díky očím mne zase sem tam i pobolívá. A já nějak nevím, jak z toho ven.
Kdyby mě teď někdo poslal k psychologovi, šla bych.
Kdybych mě tělesně i psychicky uzdravilo pohlazení žraloka, klidně bych ho objala.

Pořád doufám, že jednou bude líp, ale... potřebovala bych, aby to "jednou" bylo co nejdřív.

Hlasová zpráva

2009-07-15T19:30:00.001+02:00

Drama

2009-07-06T13:21:00.002+02:00

Tak především, dnes jsem vůbec neměla být doma. Kdyby šlo všechno podle plánu, touhle dobou bych se už na festivalu Rock For People pomalu snažila procpat pod pódium, na kterém bude hrát Pata z X Japan, a netrčela tady.
Jenže včera mi najednou začala být podivná zima, a když jsem si změřila teplotu, zjistila jsem, že mám 37.4, což je na mne vcelku dost. Nevím, buď na mne něco leze, nebo to klíště, co jsem v sobotu chytla, když jsem po dlouhé době zůstala na zahradě delé než pět minut, nebylo úplně v pořádku. Ale doufejme, že spíš to první - na druhou možnost mi nástup potenciálních příznaků připadá moc rychlý.
Každopádně, po koncertu jsem měla odjet do Olomouce a zůstat tam s rodinou (účastní se tam nějakého bowlingového turnaje, jsem tu od soboty sama) celý týden - to padlo taky. A já si skoro říkala, že horší už to být nemůže.

Hm, očividně může.

Ráno jsem vstala, šla do koupelny... a při čištění zubů si všimla, že z kohoutku teče najednou nějak víc vody, než bylo poslední dobou obvyklé, a z bojleru nad vanou se navíc ozývá takový podivný, hrčivý zvuk.
Věděla jsem, že se poslední dobou hodně přehříval, tak mi došlo, že je tam asi nahromaděno moc teplé vody - přeci jen, je rozdíl ve spotřebě jednoho člověka, a čtyř lidí - a proto by bylo lepší trochu upustit.
Z kohoutku se vyvalilo dost páry, což mou hypotézu potvrdilo. Nechala jsem tedy vodu téct - s tím, že se pak třeba vykoupu, a odešla vedle do dílny, která je přímo napojená na koupelnu, abych nakrmila kočky, máme tam totiž uskladněné granule, konzervy, a mléko.
Nevím, obvykle, když tam jdu, ani nezavírám dveře - ostatně proč taky - ale tentokrát jsem udělala výjimku. A sotva jsem se natáhla pro konzervu, ozvala se z koupelny rána.
Vážně příšerná, hlasitá rána, následovaná táhlým, syčivým zvukem, skoro... řevem.
Abyste si udělali představu - slyšel ho prý i soused venku na zahradě.

Opatrně jsem nakoukla do koupelny, abych zjistila, co se stalo - ale přes oblaka horké páry jsem neviděla skoro nic, navíc se ten hluk nedal vydržet, takže jsem dveře zase rychle zabouchla a horečně přemýšlela, co dál. Mohla jsem vyjít ven zadním vchodem, vedoucím z dílny, jenže dopředu bych se stejně nedostala, hlavní vchodové dveře totiž byly pořád zamčené, a já potřebovala do téhle části domu, protože tam jsou jak pojistky, tak uzávěr vody.

Rozhodla jsem se, že to prostě risknu a proběhnu koupelnou - čím dřív, tím líp, protože ta situace potřebovala řešit.
Zhluboka jsem se tedy nadechla a zdolala těch pár metrů doslova poslepu, přičemž... Musím přiznat, měla jsem strach. Vážně příšerný strach, protože jsem prostě neviděla, co se tam děje, nebo jestli nepraskne ještě něco dalšího.
Jakmile jsem se dostala do obýváku, hned jsem zavolala babičce (bydlí vedle), jestli zná nějakého instalatéra osobně, nebo zda mám někoho najít. O nějakém věděla, dotyčný se tu ukázal během několika minut. Na jeho telefonické doporučení jsem před tím vypnula hlavní jistič, pak jsme spolu ještě dole ve sklepě hledali uzávěr vody - úspěšně.
Bojler přestal syčet, pára se vyvětrala a my konečně viděli, co se vlastně stalo - jedna z trubek praskla, je v ní díra větší než kovová padesátikoruna. Kdybych tam prý u toho stála... asi bych tenhle příspěvek nepsala.
Jestli bych tedy vůbec ještě někdy něco napsala.

Bojler budeme muset pořídit nový - dobrá zpráva je, že ho koupí, přiveze i instaluje vodař, který tu byl v půl jedné. Špatná zpráva je, že minimálně do zítřka se musím spoléhat na vodu v kbelících, a že mě ten řemeslník nejspíš považuje za nesvéprávnou, hloupou blondýnu, protože když přijel, chtěl to dohodnout s bábi. Jistě, volala mu opět ona, ale jen proto, že už u ní předtím něco dělal, tak něj prostě měla číslo, my ne.
Byla jsem ovšem dost nekompromisní, takže ve výsledku k bábi nešel, dohodli jsme všechno spolu a to, kdy zítra přijde, zavolá mně, ne jí.

Jednou je tohle náš dům, tj. částečně i můj dům, takže se o něj hodlám postarat jak nejlépe dovedu, a žádný vodař mě nebude obcházet jen proto, že vypadám mladší a mám světlé vlasy.
Howgh.

Wimbledon 2009

2009-06-29T20:32:00.003+02:00

Letos to prostě nějak není ono.

Rafa Nadal kvůli zdravotním problémům vůbec nenastoupil (kdo ví, jestli ještě vůbec bude hrát) a místo toho, aby ukazovali mé oblíbence, na Nově Sport věčně vysílají pouze zápasy, v nichž hrají čeští tenisté, jako by snad ti naši umělci někoho zajímali.

Navíc, když si tehle názor dovolím vyslovit doma před rodinou, jsem pak nucena poslouchat přednášky na téma "Nedostatek vlastenectví", prokládané emotivními prohlášeními typu: "Tak běž vrátit český pas a nech si vystavit švýcarský/španělský/anglický/srbský!"
Jenže... já jsem se svým cestovním pasem naprosto spokojená.
Problém je v programu.
X___x

Teď tu mám zrovna spuštěnou tabulku s online výsledky, sleduji, jak se vyvíjí utkání mezi Andy Murrayem a Stanislasem Vavrinkou (zatímco televizi okupuje Tomáš Berdych a A. Roddick, jen tak mimochodem - abyste věděli, že si nestěžuji bezdůvodně), a upřímně doufám, že Andy zvítězí. Vlastně bych mu i tak celkově přála vítězství v turnaji. Žádný grandslamový titul ještě nemá, navíc je to Skot, tj. Brit, a Wimbledon se, jak všichni víme, hraje v Anglii, takže by to bylo takové... řekněme... příhodné.

Shrnutí: Rafa se léčí, Roger už zase začíná nosit nos nahoru tak, že mu do něj prší, a Novak je velký kluk, přežil by, kdyby tentokrát zabodoval Murray.
Andy, do toho!

*obává se, že jakmile mu veřejně vyjádřila sympatie, dotyčný okamžitě vypadne*

Oh, god

2009-06-21T23:51:00.000+02:00

Konečně jsem dostala pořádný nápad, co a jak psát v eseji na Britskou literaturu, takže jsem odpoledne usedla k počítači a začala datlovat jako o život.
Poté přišla na řadu esej na japonskou Moderní literaturu (pro změnu), přičemž tam jsem se dostala tak do tří čtvrtin, závěr plus sem tam nějaké drobné doplnění ještě rychle dodělám zítra.

Shrnutí:

To, že se mi psaní stále nehnusí, budiž důkazem, že bych se tím eventuelně jednou... třeba... při troše štěstí... doopravdy mohla živit.

To, že mám teď pocit "1, 2, 3... umřu." budiž důkazem, že jsem člověk.

Jdu spát.

...

2009-06-11T18:47:00.002+02:00

Když se něco s... kazí, tak se to kazí.

Fonetika mi na druhý pokus utekla o pitomých 3,5 bodu.
Watanabe-senseiovi se ztratila ta verze písemky, kterou pro nás přichystal, takže ráno na poslední chvíli vytáhnul nějakou starou, omluvil se... a dal nám ji napsat. Z těch 15 lidí, nebo kolik nás tam bylo, to udělali dva. Já ne.

Třetí pokusy to jistí, ale přesto... není to příjemný pocit. Cítím se čím dál tím víc... vyčerpaná, unavená. A frustrovaná.

Na druhou stranu, včera mi vyndali stehy jak ze zad, tak z kolene, takže dneska jsem se mohla konečně zase celá osprchovat - bez toho, abych různě balancovala s nohou na umyvadle, snažíc si ty rány nenamočit.

Také jsem objevila naprosto dokonalou ST povídku: "The Five Times Bones Failed Miserably at Needling Spock, and the One Time He Didn't.". Líbila se mi dokonce natolik, že... bych ji snad chtěla i přeložit - jednou, až budu mít po všech zkouškách a zápočtech. :o)

A to nejlepší nakonec - písnička, která mne po té fonetice a jazykových cvičeních dost podržela:

The New Pornographers - The Bleeding Heart Show

Oficiální klip nejspíš neexistuje, tak jsem vcelku náhodně vybrala music video, kde tu skladbu použili. Zvlášť druhá polovina stojí za to.

We have arrived too late to play the bleeding heart show.

----------------
Now playing: The New Pornographers - The Bleeding Heart Show
via FoxyTunes

Festival spisovatelů Praha

2009-06-09T19:00:00.005+02:00

Při cestě do Olomouce mne na nádražích zaujaly plakáty na Festival spisovatelů, který se tento týden odehrává v Praze. Doma jsem se tedy hned podívala na jeho webovou stránku - a musím uznat, program vypadá velmi zajímavě. Dokonce tak moc, že kdybych zítra nepsala praktickou část zkoušky z fonetiky a ve čtvrtek JC4, asi bych už touhle dobou seděla v divadle Laterna magika.

Jenže člověk nemůže být vždycky tam, kde by chtěl být, takže... třeba se tenhle tip bude hodit někomu, kdo má momentálně více času než já. Kdybyste se tam někdo dostal, dejte mi, prosím, vědět, jaké to bylo.

*zvědavá*

Zkouškové je v polovině

2009-06-06T21:54:00.003+02:00

... a já si opět (tato situace se opakuje po skončení každého semestru) připadám jako idiot. Jsem unavená. Ráno vstávám s tím, že bych si klidně šla ještě lehnout, kdybych mohla, a celé dny se mnou většinou není řeč.

Takže pokud mě teď neuvidíte na ICQ, nebo MSN, neděste se. Jsem v pořádku, žiju, nic mi není... jen poslední dobou nemám moc náladu na kontakt s lidmi. Občas mě to tak prostě chytí - dostanu se do rozpoložení, ve kterém pak počítač využívám maximálně jako video/čtecí zařízení/věc, na níž se dá hrát Mahjong/těžítko, rozhodně ne jako přístroj, pomocí kterého bych si povídala s lidmi.

Samozřejmě, BriaBennie je výjimka, ale... ne zas až tak moc velká. Jakožto polovina mé duše se více méně počítá jako "já", tudíž komunikace s ní se s "Snesu teď ve svém okolí akorát sebe samotnou." nijak nevylučuje.

No, a abych měla i nějaké pozitivnější zprávy - dneska mi přišel mail od jedné Rusky, co na YouTube viděla moje video a líbila se jí písnička, kterou jsem v něm použila.
Nevím, jestli brala jako samozřejmost, že když mám na profilu "Česká republika", budu umět rusky, každopádně, její zprávě jsem bez potíží rozuměla, což mne vyburcovalo k tomu, že jsem si hned stáhla program, ve kterém se dá psát azbukou, naťukala jí krátkou odpověď, přiložila empétrojku, o níž mne požádala... a celé to odeslala.
Poděkování dorazilo do půl hodiny, tj. snad má ruština ještě od maturity tak úplně nezdegenerovala.

O prázdninách na ní zapracuju. Dokud si pamatuju alespoň něco.

Consequence Free

2009-06-04T13:44:00.003+02:00

Včera jsem víceméně náhodou narazila na zajímavou písničku od skupiny "Great Big Sea". Není to úplně můj styl, přesto mě zaujala svým nápadem a ústředním motivem:

(Text ZDE)

"I wanna be consequence free."
Neboli, že si dotyčný nechce dělat hlavu s následky. Že by se mu líbilo, kdyby mohl alespoň chvíli jednat tak, jak si doopravdy přeje - bez ohledu na to, jak se na jeho činy budou dívat ostatní.

Okamžitě jsem si při tom vzpomněla na ten díl Hvězdné brány, kde se O'Neill s Teal'cem neustále vraceli v čase a prožívali pořád dokola jeden stejný den. Tudíž... mohli si dělat, co chtěli, protože v další časové smyčce si nikdo kromě nich nic nepamatoval.
A já si tak říkala... co bych asi podnikla, kdybych se ocitla ve stejné situaci jako oni?

Považuji se za dost upřímného člověka, který druhým bez okolků říká, co si myslí, jenže jakmile jsem šla ve svých úvahách více do hloubky, zjistila jsem, že... mne napadá milion věcí, jež bych si bez nějaké pěkné časové smyčky asi jen tak netroufla uskutečnit, vyslovit, nebo prostě jakkoli realizovat.

A když jsem tlumočila BrieBennii, co všechno bych v takové situaci spáchala, má drahá soul mate to komentovala vcelku výstižně:
"Božínku, ale jo, poznávám Tě v tom. :D"

Takže si tak říkám... co byste dělali vy, přátelé, kdybyste byli alespoň na několik dní naprosto "consequence free"?

----------------
Now playing: Rammstein - Amerika
via FoxyTunes

Star Trek ve 47 vteřinách

2009-06-03T16:29:00.007+02:00

Velmi vtipné, velmi výstižné, zvláště pak hláška: "Must you keep hanging from things?! - protože během filmu visel Kirk nejprve z útesu, pak z mimozemského vrtáku, zavěšeného nad Vulkánem, a nakonec na jakémsi můstku na nepřátelské lodi.

Takže, pokud nemáte čas na dvouhodinový snímek, z tohohle si představu uděláte:

Star Trek in 47 seconds

----------------
Now playing: Michael Giacchino - That New Cat Smell
via FoxyTunes

Star Trek 11

2009-05-24T09:27:00.006+02:00

Zaklepala jsem na dveře T'Salina pokoje, a když se ozvalo "Dále.", vzala jsem za kliku. "Jesus F*CKING Christ!" vypadlo ze mne naprosto zoufale. "Viděla jsem ten nový Star Trek." Má kamarádka kývla, ať jdu dovnitř a nestojím na prahu. "Můžu se posadit?" Jakmile jsem se jí doslova zhroutila na postel, začala jsem nevěřícně opakovat: "Proč to udělali? Proč? Proooooč?!" Bohužel, odpovědi se mi nedostalo.

Star Trek 11.
Dlouho jsem se bála si ten film pustit, protože jsem slyšela, že není dělaný pro fanoušky, ale pro širokou diváckou veřejnost - takže mi bylo jasné, že to bude asi pitomost za pitomostí.
Tohle jsem ovšem vážně nečekala. Klišé střídalo klišé, děj to pro jistotu vůbec nemělo a za ty necelé dvě hodiny se režisérovi podařilo strhat téměř vše, co Gene Roddenberry budoval už od šedesátých let.

Spock - Nikdy bych si nemyslela, že to bude možné, ale donutili mě Spocka téměř nenávidět. Nevím, jestli byl horší ten nový herec, nebo Leonard Nimoy, každopádně za to, co tam předvedli, bych praštila oba.
Spocka mladšího vykreslili jako arogantního floutka, který si přes všechna pravidla Hvězdné flotily nevidí ani na špičku nosu, sám nic nevymyslí, a když už neví, co s Kirkem, nechá ho klidně vystřelit z lodi.
Ano, řekla jsem vystřelit z lodi.
Z nádherně komplikované postavy se stal někdo, koho byste nejradši pořádně propleskli. A ne jednou.
O jeho hláškách typu: "Jime! Kdybych se nevrátil, řekněte Uhuře, že..." (O_____O) se ani nebudu zmiňovat, ty totiž stejně naprosto zastínil Spock starší/Spock z budoucnosti, který Nimoyovými ústy konstantně zrazoval všechno, v co Vulkanci věří, a čím se celá léta řídil. Hodně tím u mne klesnul. Hodně.

James Tiberius Kirk - Oproti své originální předloze byl tenhle pán o dost impulzivnější, horkokrevnější a daleko víc riskoval, ale... budiž. Protože se od začátku se Spockem nesnášeli, zjistila jsem, že najednou fandím jemu - takže scéna, kdy pak poloVulkance vyprovokoval k emoční reakci, aby mohl převzít velení (co na tom, že byl jen kadet a že Spock by na té kapitánské židli taky správně neměl sedět X_____x) mne obzvlášť zahřála u srdce. Jen se mohli klidně prát déle... a Kirk mohl více vyhrávat.

Dr. Leonard McCoy, řečený "Kostra" - Jediná postava, která byla naprosto perfektní, a v níž jsem poznávala toho McCoye, jehož my Trekkies dobře známe. Drže se seriálové předlohy, Kostra byl jediný, kdo tu a tam dokázal Spocka pořádně "setřít":
S: "Doktore xxxx, hlášení!"
McCoy: *všude kolem něj plameny* "Doktor xxxx je mrtvý, tady McCoy."
S: "V tom případě přechází funkce šéflékaře na vás."
McCoy: *rozzlobeně* "Řekněte mi něco, co nevím." *prudce vypne komunikátor a jde léčit*

Sarek - Spockův otec, jehož jsem v TOSce nenáviděla, tady mi zase až tak nevadil. Ale jak jsem si stěžovala už T'Sal: "Všichni víme, že Amandu, svou ženu, miloval. Ovšem kdyby to v tom filmu neřekl nahlas, asi by se mi spalo líp."

Uhura - Z jediné příjemné, milé a inteligentní ženy seriálu se stala ledová královna, která balí Spocka a okusuje ho ve výtahu, případně na transportérech. Bez komentáře.

Chekov, Sulu, Scotty - Asi by je šlo zpodobnit i líp, o tom není pochyb, ale mezi těmi ostatními obřími "cože" se mé výtky k nim téměř úplně vypařily.

Prostě... já se snažila. Přísahám, že jsem se snažila dát tomu snímku šanci. Dokonce jsem se tak držela, že první: "To si snad dělají p...." mi vyklouzlo až po 18 minutách. Ale když se dívám na Star Trek, a Kirka začne na ledové planetě najednou honit obří brouk, člověka prostě napadne: "Kdy jsem, sakra, přepnula na Hvězdnou Pěchotu?". Případně, když vidím Spocka v raketoplánu, jak zběsile poletuje kolem velké lodi: "Kdy jsem, sakra, přepnula na Star Wars?".

Pokud tomu chcete říkat Star Trek, páni producenti, tak se máte držet předlohy - alespoň tak, aby to vysloveně nebilo do očí.

A argument, že se tím celý Trek přibližuje všem lidem, i těm, kteří ho dosud neznali, naprosto neuznávám. Star Trek není pro všechny. Nebyl, není a ani nikdy neměl být. Star Trek je pro tlusté Američany, co rezignovali na normální život, Star Trek je pro všechny divné lidi, jako jsem já, nebo T'Sal. Tenhle film, jenž náhodou nese stejné jméno, tak maximálně ležel chvíli v archivu vedle klasických seriálů a snímků. Víc společného nemají.

SarahAlex vs. MSN

2009-05-22T21:53:00.006+02:00

MSN, neboli "Windows Live Messenger", což je aktuální oficiální název tohoto programu, jsem dlouhé roky poctivě ignorovala. Vždycky mi stačilo ICQ, resp. jeho nekomerční ruský konkurent QIP.

Jenže časem jsem zjistila, že pro kontakt s lidmi, kteří nežijí v českých luzích a hájích, je MSN téměř nutností, takže jsem si založila účet, zatnula zuby... a občas messenger spustila. K srdci mi tehdy ale nepřirostl, situace se změnila až s mou druhou, privátní a těžce VIP adresou, jenž zatím dohromady získalo pouze 6 lidí.

Stáhla jsem si desítky animovaných smajlíků, pojaponštila vzhled okýnek... a srdce mi zaplesalo.
Na MSN je zábava.

Ostatně... posuďte sami:

Moji vyvolení aneb Kdo z nás je největší cvok?

Sárinka vysvětluje pomocí MSN smajlíků, jak vypadá tzv. "anální alpinismus" na vysokých školách:

A multi-chat ve kterém nikdo (kromě mě) neměl náladu rozebírat... jisté fantazie:

Dnes už automaticky spouštím jak MSN, tak QIP současně. Protože pravda je taková, že člověk si nakonec vážně zvykne na všechno. Zvlášť, pokud může být to "všechno" růžové, kytičkované a se zakulacenými rohy. :oD

----------------
Now playing: Alanis Morissette - Hand In My Pocket (Acoustic Album Version)
via FoxyTunes

Vraťte mi zpátky můj obličej!

2009-05-19T17:40:00.003+02:00

Minulý rok se na jedné hodině Morfologie docent Řeřicha zeptal spolužačky, jaký je rozdíl mezi tím, když řeknete: "I went to the dentist." a "I've been to the dentist." (pro neangličtináře - obojí znamená víceméně "Byl jsem u zubaře.").
Vyvolaná vykoktala něco ve smyslu, že druhý případ je více obecný, znamená, že dotyčný prostě byl někdy u zubaře, bla, bla... Učitel ji zarazil a pronesl: "Spíš mě zajímá fonetický rozdíl."

Na to jsme všichni vyvalili oči. Fonetický rozdíl? To se přece nedá srovnávat, jsou tam jiná písmena, jiná slova... tak jaký fonetický rozdíl?

Protože bylo evidentní, že nechápeme, docent Řeřicha nám ten rozdíl názorně předvedl:
"I went to the dentist."
"I've been to the dentist." *šišlá, špatně artikuluje*

Třída vybuchla smíchy, protože v ten moment nám došlo, co měl na mysli. Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma větami je v tom, že v té druhé jsou následky zubařova zásahu v promluvě ještě znatelné, dokonce i gramaticky, díky předpřítomnému času.

A proč vám to vyprávím zrovna teď?

Because I've been to the dentist.

Od soboty mne bolel zub a já naivně doufala, že to přejde.
Jenže... nepřešlo, tak jsem se vydala na polikliniku. Odtud mne poslali na zubní pohotovost, protože místní lékaři mají očividně svých pacientů dost, a osoba, která u nich není registrovaná, má smůlu. Takže jsem si dojela do nemocnice, našla zubní oddělení a s nadšením naznala, že tam nikdo není.
Dokonce ani doktor.

Když dorazil, vzali přede mnou ještě nějakou paní s hodně akutním problémem, co dorazila pár minut po mně. A já musela mezitím v čekárně překonávat nutkání prostě utéct, dokud to jde.
Nemám ráda zubaře. Vážně ne.
Naštěstí, tenhle byl milý - mladý, vcelku roztomilý, snažil se mě rozptýlit ("Lada? To jako ta princezna?"), takže to šlo. Dokonce mi dával na výběr, kam chci píchnout injekci - tak jsem mu odpověděla, že to nechám na něm, protože studuji filologii, ne medicínu.

Teď si ovšem říkám, že jsem to možná neměla dělat. A zároveň nechápu, jak může jít někdo zcela dobrovolně na botox. Mám umrtvenou celou levou půlku obličeje, připadám si jak po mrtvici a když mluvím, pusa se mi tak divně kroutí... X_____x

Každopádně, bylo dobře, že jsem se tam "dohrabala", jelikož to už i podle onoho doktora bylo vážně akutní, od kazu mi hrozil i zánět dásně, protože jsem ho měla na takovém záludném místě.

Za jak dlouho myslíte, že dostanu svůj obličej zpátky?
*zkusmo si poklepe prstem na nos, který snad ani není její*
Brzy?

Sárince přibudou další jizvy

2009-05-18T18:20:00.003+02:00

Obávala jsem se, že bych snad mezi zkouškami příští týden mohla mít alespoň jeden den volný - to úterý.

Hm, bála jsem se zbytečně.

Na místní poliklinice mi budou řezat mateřské znamínko na zádech, a takové malé cosi u kolene, co je prý ztvrdlé vazivo, už se moc těším. X____x

Na druhou stranu, docela ráda usínám na boku, případně na břiše. A pokud to bude hodně bolet, nemusím přece spát vůbec. *____* Zvlášť, když ve středu píšu test z Becketta, ve čtvrtek a v pátek fonetiku. Tak... to je přece dobře, že jindy na místní chirurgii neměli místo, ne? ;o)

A mimochodem, do Olomouce se přijede podívat náš téměř kéž by, kéž by prezident, profesor Švejnar. Na tu přednášku prostě musím jít!

"Všichni tam jednou musíme." (reakce mé spolužačky na prohlášení: "Už jdu, musím do školy.")

2009-05-15T07:30:00.006+02:00

Vždycky, když jsem četla věty typu: "Panovník/diktátor naznačil ______ (vložte jméno), aby spáchal sebevraždu.", říkala jsem si, jak to ten dotyčný mocipán asi udělal. Jestli si pozval podřízeného na kobereček, nabídnul mu kávu, sušenky... a pak katanu, případně pistoli, nebo kus provazu.

Včera jsem však tohle tajemství rozluštila, když jsem se podívala do STAGu na termíny zápočtů a zkoušek:

19.5. Konverzace 4 (jap)
22.5. Texty (jap)
25.5. Jazyková cvičení 4 (jap)
27.5. Samuel Beckett (angl)
28.5. Fonetický seminář (angl) - teoretická část
29.5. Fonetický seminář - praktická část
1.6. Dějiny 2 (jap)

Chjo. Nemohla bych radši dostat tu kávu, sušenky a kulku mezi oči?
Prosím?
Všechny by nás to bolelo mnohem míň. :oD
X_______x

----------------
Now playing: Boondock Saints - The Blood of Cu Chulainn
via FoxyTunes

The Boondock Saints/Pokrevní bratři

2009-05-14T17:23:00.005+02:00

Na včerejší hodině Irish American Fiction jsme se dívali na film, který jsem sice kvůli srazu s Vojtou nemohla shlédnout do konce, ale tak mě zaujal, že jsem si ho doma hned stáhla a ještě ten večer ho dokoukala, i když to znamenalo jít si lehnout skoro v jednu ráno.
The Boondock Saints (pro Čechy z neznámých důvodů přeloženo jako "Pokrevní bratři") je snímek o dvojčatech, Američanech irského původu, která se jednoho krásného dne zastala svého přítele-barmana, když ho přišli vydírat ruští mafiáni.
Ten večer měli chlapci navrch, což se samozřejmě Rusům nelíbilo, a proto se hned ráno přišli bratrům pomstít přímo do jejich bytu.

*chvíle napětí*

Smrt dvou mafiánů byla policií klasifikována jako sebeobrana.

Dvojčata se však přesto rozhodla strávit noc v cele, aby se vyhnula senzacechtivým novinářům.
A tady to začalo.
Oba totiž měli stejný sen. Sen, díky kterému získali pocit, že jsou předurčeni k tomu, aby zbavovali svět zla a očišťovali ho od zločinců, prodavačů drog, pasáků a jiných kriminálních živlů.
S pistolí v ruce se dva mladí muži, později přezdíváni jako "the Saints"/"Svatí", dají do díla.

Krev stříká po litrech, excentrický, geniální detektiv, který je dvojici na stopě, vždycky pošle svého nedůvtipného podřízeného pro kávu, když dotyčný chudák pronese nějakou hloupost, a každý mafiánský boss uslyší před svou smrtí dvojhlasou modlitbu, zakončenou latinským "In nomine patri et fili spiritus sancti", neboli: "Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého".
Ámen.

Nevím, jestli se mi víc líbil pološílený vyšetřovatel, poslouchající při ohledávání místa činu operu, nebo zatraceně_sexy bratři. Během sledování filmu však stejně nic takového neřešíte.
Spíš si pokládáte otázky typu:

Mají dvojčata právo vzít spravedlnost do vlastních rukou (na nichž mají mimochodem vytetovaná hesla jako "Veritas"/"Pravda", nebo "Aequitas"/"Slušnost")?
Kdo je muž, který se najednou objeví a začne je pronásledovat? Proč je chce zabít?
A navíc... co když detektiv postupně zjistí, že s jednáním Svatých souhlasí?

Vřele vám doporučuji, abyste si udělali čas, a "The Boondock Saints" si pustili.

----------------
Now playing: Boondock Saints - The Blood of Cu Chulainn
via FoxyTunes

Kabelky v provozu, rozum stávkuje

2009-05-12T22:12:00.004+02:00

Jsou chvíle, kdy mi připadá, jako bych studovala v Kocourkově, ne v Olomouci.

Otevřený dopis

2009-05-10T09:00:00.002+02:00

Drahá Ari,

doufám, ty nebo Ally čtete můj blog, a že se k vám proto tenhle příspěvek nějak dostane. Odpověděla bych u vás v komentáři, kdyby byla ta možnost, ale vzhledem k tomu, že jsou u těch posledních dvou příspěvků vypnuté, a já nechci mlčet, vyjádřím se tady.

Dost bylo náznaků, ne?

Nikdy jsem neměla ráda takové to skryté popichování a zraňování se. Pokud to bylo jen trochu možné, snažila jsem se tomu vždycky vyhnout. Tady, při téhle konkrétní situaci... jsem mlčela rok, říkala jsem si, že byste si to měly vyřešit samy a že stejně není způsob, jakým bych mohla zasáhnout.
Když jsme o tom s Bennie bavily, často jsem vyjadřovala údiv nad tím, jak vám po tom všem může ještě věřit - protože kdybyste tak, jak jste se chovaly k ní, jednaly se mnou, nebyla bych schopná vás stále nazývat svými přáteli.
Ona ano.
Vždycky tvrdila - a tvrdí - že vás spojuje příliš mnoho vzpomínek, hezkých, a že se znáte příliš dobře na to, aby to takhle skončilo.
Jenže vy jste si očividně příliš zvykly na tu myšlenku: "Albuska = původce všeho zla", protože... je to pohodlné, co?
Pokaždé, když vidím za vašemi přezdívkami jméno "Snape", je mi z toho na zvracení. Kdyby to nebyl knižní charakter a měl opravdový hrob, musel by se v něm obracet... hm, ne obracet, přímo rotovat. Protože vy dvě mu, podle mého skromného názoru, nesaháte ani po kotníky.
On když urážel, dělal to inteligentně a přímo. Když miloval, tak do konce života a navzdory všem překážkám. Dokázal umřít pro to, v co věřil.
Na druhé straně - ani jedna z vás nebyla schopná si to s Bennie vyříkat "z očí do očí", byť i třeba po internetu. Hodily jste jí přes palubu na můj vkus až moc rychle, dámy, a teď ji necháváte už kolik měsíců se v tom... topit.
Ačkoli, to je koneckonců vaše věc, já jen říkám, že se mi to zatraceně hodně nelíbí.

V čem byl problém tentokrát? Když si dá někdo tolik záležet s dárkem k narozeninám, je pak vážně tak těžké, napsat mu alespoň "strč si to někam"? Nebo cokoli jiného, pár slov v rámci slušnosti, aby odesílatel věděl, že to, co poslal, vůbec došlo?

A mimochodem, Ari, když chceš na někoho anglicky uhodit, jak se odvažuje, říká se "How dare you?!". U té tvé verze "How you dare?" by bylo potřeba ještě doplnit "co".

S láskou
Vaše SarahAlex

Den matek

2009-05-09T21:25:00.005+02:00

Když jsem zvažovala, komu všemu bych měla zítra popřát ke Dni matek, nejprve mě samozřejmě napadla máti, obě babičky... tety...

Pak jsem si ale řekla: "Není to málo?".
Kdo vlastně může být považován za matku?

Já sama dítě nemám, ovšem cítím se zodpovědná za Princeznu. Živím ji, čistím její klec, čtu jí pohádky na dobrou noc, hraji si s ní... Nezní vám to - až na tu klec - povědomě?
Jistě, z biologického hlediska k sobě nepatříme, ale... copak pravým rodičem není ten, kdo se o dítě stará, vychovává ho a má ho rád?

Odhodlaná pogratulovat zítra i sobě, pokročila jsem ve svých úvahách dál.

Pokud někdo vymyslí nějaký projekt, založí jakoukoli organizaci, nebo ho prostě jen něco smysluplného napadne, říkáme často, že je onen dotyčný "otcem té a té myšlenky". Jenže, zároveň také existuje ustálené spojení: "myšlenka/nápad se zrodil/a".
I otec tedy může být... matkou, nemyslíte?

*chvíli počká*

Pokud... myslíte, blahopřeji.
Ke Dni matek. ^___^

PS. Našla jsem pro vás všechny jedno video na Youtube, abyste viděli, jak vypadá opravdový porod. Važte si svých maminek!

----------------
Now playing: Buck-Tick - Love Letter
via FoxyTunes

Samuel Beckett

2009-05-07T17:36:00.007+02:00

"Nic se nestane. Nikdo nepřijde. Nikdo neodejde. Je to hrozné."

(Nathan Lane, americký herec, o "Čekání na Godota")

"Nestane se nic. Dvakrát."

(Vivian Mercier, irský literární kritik, o dvou dějstvích "Čekání na Godota")

"Nj, zlatí, už tu usínám, čtu jednu hru od Becketta, co máme na zítřek, a málem mi klesla hlava. :o) Tak dobrou noc. Mám tě ráda. :o*"

(SarahAlex, významná česká bloggerka, o inteligenční náročnosti Mistrových děl)

K Samuelu Beckettovi, irskému dramatikovi, spisovateli, básníkovi, a držiteli Nobelovy ceny za literaturu, mám podobný vztah jako k japonské mentalitě. Nemůžu říct, že bych je nějak zvlášť chápala, nebo s nimi souhlasila, ale díky mé vrozené šťouravosti a zvědavosti mne neobyčejně zajímají.
Někdo prostě se zaujetím zkoumá různé druhy hmyzu, jiní chtějí odhalit tajemství lidské existence. Já se snažím... pochopit věci, které se mému chápání příčí.
Přitom fakt, že své porozumění nikdy nemůžu dovést k dokonalosti, je asi to jediné, co mě u takové práce drží.

Samuel Beckett byl, když to řeknu zaobaleně, tak trochu jiný. Na internetu najdete spoustu jeho fotek, tenhle portét mi však připadá nejvýstižnější.

Proč?

Protože je absurdní. Směšný, až groteskní. A v neposlední řadě, divný - přičemž všemi těmito přídavnými jmény by se podle mého názoru dala vcelku věrně popsat i Beckettova tvorba.

"Ever tried. Ever failed. No matter. Try again. Fail again. Fail better."

(Samuel Beckett, Worstward Ho/Vzhůru k nejhoršímu)

Když už jsem u Mistrových děl, měla bych asi zmínit, co mi na nich nejvíc vadilo - a co jsem současně nejvíc obdivovala: pokud se "rozjel", nestíhala jsem. Slova se mi míhala před očima, jedno za druhým, a já naprosto přestávala vnímat, o čem je řeč. Rozuměla jsem významově, jenže obsah mi unikal.

Občas jsem si říkala, že to přeci jen možná bude tou angličtinou. A litovala překladatele, kteří se dobrovolně upsali k práci s takovým textem. Jenže teď, jak jsem pro vás našla ten citát z "Vzhůru k nejhoršímu", dívám se na něj... přemýšlím o českých slovech, kterými by se ta myšlenka dala vyjádřit... a docházím k názoru, že já osobně bych si z téměř posvátné úcty k něčemu tak hlubokému netroufla přeložit ani těch 6 jednoduchých vět.

To se mi stává málokdy, podobně zasažená jsem byla jen dvěma dalšími Beckettovými díly, respektive některými jejich částmi - básní Cascando, o níž jsem již psala, a hrou Endgame ("Konec hry").

U té jsem si po přečtení řekla, že takhle to přece nemohlo skončit. Určitě jsem něco špatně pochopila.
...
...
Až po shlédnutí záznamu na YouTube mi došlo, že jsem si děj vyložila naprosto správně. Jeden z hlavních hrdinů zůstane sám ve svém domě, v post-apokalyptickém světě. Ochrnutý, slepý, plně odkázaný na pomoc svého sluhy, který teď ale odešel.

Well, there we are, there I am, that's enough.
(He raises the whistle to his lips, hesitates, drops it.
Pause.)
Yes, truly!
(He whistles. Pause. Louder. Pause.)
Good.
(Pause.)
Father!
(Pause. Louder.)
Father!
(Pause.)
Good.
(Pause.)
We're coming.
(Pause.)
And to end up with?
(Pause.)
Discard.
(He throws away the dog. He tears the whistle from his neck.)
With my compliments.
(He throws the whistle towards the auditorium. Pause. He sniffs. Soft.)
Clov!
(Long pause.)
No? Good.
(He takes out the handkerchief.)
Since that's the way we're playing it...
(he unfolds handkerchief)
...let's play it that way...
(he unfolds)
...and speak no more about it...
(he finishes unfolding)
...speak no more.
(He holds handkerchief spread out before him.)
Old stancher!
(Pause.)
You... remain.
(Pause. He covers his face with handkerchief, lowers his arms to armrests, remains motionless.)
(Brief tableau.)

Curtain

Pokaždé, když si představím, jak tam sedí, volá otce, pak Clova (sluhu), ale nikde nikdo, a on se nemůže hnout, nemůže uniknout z té vše obklopující temnoty, naprosto mě to paralyzuje. Hrůzou.
A upřímně, dotýká se mne to hlavně kvůli jisté konkrétní osobě. Téměř se mi vždycky chce křičet, že já bych neodešla. Já bych ji tam takhle nenechala.
Ale... to už nemluvíme o Beckettovi. Zpět k němu.

Čekání na Godota (česky, .pdf), divadelní hra tak známá, že kdysi stála za zmínku i naší jinak téměř výhradně na českou literaturu zaměřené češtinářce, je pro tzv. "publikum obecné" (c) asi nejstravitelnější.

Já ji mám taky ráda. Neustálé opakování replik sice začne člověku po chvíli lézt na mozek, ale když se to vezme kolem a kolem... nebo ve srovnání třeba s Endgame, Čekání na Godota je ve veškeré své tragičnosti vlastně ještě docela milé.

Dokonce tak moc, že bylo i dost kvalitně zfilmováno... a kompletně uploadnuto na YouTube.

Takže, abych to shrnula.
Seminář o Beckettovi, kam jsem tenhle semestr chodila, už sice skončil, přesto mám před sebou běh na dlouhou trať:

Dál budu oficiálně tvrdit, že dotyčného autora považuji za blázna a že víc než Nobelova cena by mu možná bývala pomohla krabička antidepresiv.
Dál mě bude děsit, že občas očividně přemýšlím nad podobnými věcmi jako on.
(v těchto dvou tvrzeních lze najít určitou souvislost)

Dál...

...

Hm.

Kdo ví, co bude dál.

Každopádně už se těším, až si (nejspíš během prázdnin) přečtu Beckettův životopis, dnes mi přišel e-mail, že mnou objednaný výtisk pošlou do dvou dnů.

Jistě, ta kniha má 896 stran, ale... jak by řekl Vladimir:
"It'll pass the time."

----------------
Now playing: Morton Feldman - For Samuel Beckett
via FoxyTunes

UPOL, těší mě - část třetí

2009-05-06T08:48:00.003+02:00

Včerejšek utekl ze všech těch tří dnů nejrychleji - Terka se ráno vzbudila (po dvanácti hodinách spánku :oD) zrovna když jsem byla téměř na odchodu do školy, tak jsem jí ještě pro jistotu zopakovala instrukce, ona je u dveří poslušně přepapouškovala: "Zamknout, nastoupit do tramvaje č. 2 v 9:24, vystoupit na Náměstí republiky, jít ke škole, sraz na nádvoří." a já se tak s klidným srdcem vydala na fonetiku.

Před tři čtvrtě na deset jsme pak, už společně, zamířily na japonské "Moderní dějiny". Martinásková-sensei byla úžasná a vtipná jako vždycky, hodina utekla rychle, a protože Texty, které jsem měla mít hned poté, odpadly, zašly jsme se s Terkou ještě znovu podívat na anglistiku, jelikož v pondělí nám na ni moc času nezbylo. Nakonec jsme nejvíc času strávily u nástěnek a prohlížení si seznamů s "povinnou četbou":

S: "Vidíš, je tu Dickensova Christmas Carol, to jsi přece říkala, že jsi četla..."
T: "No... ale kdysi dávno, zjednodušenou verzi s obrázky a velkými písmeny..."
S: *velkorysé mávnutí rukou* "Detail."

Když jsme konečně odešly, na již zmiňovaném Náměstí republiky nás čekalo překvapení. Původně bylo domluvené, že tetin přítel Pepi pro Terku přijede v jednu, ale stihnul to o dost dřív, takže na nás už mával z parkoviště.
U mne doma jsme tedy jen naházely Terčiny věci zpět do tašky, zabalily spacák:

*spacák je napůl "uklizený" ve svém látkovém obalu, ovšem víc s ním zdánlivě udělat nejde*
T: *rezignovaně* "Vzdávám to. Prostě ho tam nenarveme."
S: "Když to nejde silou... tak to půjde ještě větší silou. Ten spacák tam nacpu, i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělám! Ukaž!" *chvíli s pytlem zápasí, nakonec vítězí*
T: "Respekt!"

... a krátce po dvanácté jsem sestřenici předala do Pepiho rukou. Po necelých třech dnech a dvou nocích skončil její "studijní pobyt" na UPOLu, který si, podle jejích vlastních slov, za tu dobu stihla zamilovat.
Bůh jí pomáhej.
:oD

----------------
Now playing: Garry Schyman - Praan
via FoxyTunes

UPOL, těší mě - část druhá

2009-05-04T19:42:00.004+02:00

Narozdíl od včerejška, který se nesl v čistě turistickém duchu, dnešní den jsme zasvětily vzdělávání. Ráno jsem Terku slovy: "Vítej v nebi." zavedla do Zbrojnice, naší obří knihovny, a pak už jen sledovala, jestli jí budou zářit oči stejně, jako kdysi zářily mně, když jsem tam vešla poprvé.

Samozřejmě, byla nadšená.

Po prohlídce regálů s knihami nás čekala British Literature 1 - seminář, který je hodnotný jak po informační, tak i... "estetické" stránce. Má drahá sestřenice seděla pěkně vzadu, tiše jako pěna, poslouchala, a po hodině mi nadšeně potvrdila, že to doopravdy bylo tak zajímavé, jak jsem jí slibovala, a že vyučující má "vážně hrozně nádherný oči *zasněný výraz*" (přiznávám, na to jsem ji upozornila předem, aby náhodou nepřišla o tu ledově modro-šedou barvu, byla by to škoda). :oD

Teď, na odpoledne a večer, jsem však měla přichystané eso v rukávu. Eso, na kterém je napsáno: "Watanabe-sensei". :oD

Jestli byla Terka z British Literature nadšená, z Jazykových cvičení odcházela naprosto v euforii - spousta japonštiny, navíc od pěkného, roztomilého Japonce... Nedivím se jí. :oD
Sensei byl navíc velmi ochotný, po hodině jsem mu děkovala, že mu sestřenčina přítomnost nevadila, a on mne hned mile ujišťoval, že ji mohu přivést kdykoli.
*nejradši by ho zatahala za tvářičky*

Zítra nás společně čekají ještě moderní japonské dějiny (s Martináskovou-sensei, tj. další trumf), na fonetiku jdu radši sama -ve třídě je málo místa a vůbec, nerada bych svou drahou příbuznou vyděsila. Stačí vidět, jak ji zmohl dnešek. Pospávala už po té dopolední části, teď se taky zachumlala do spacáku... a usnula.

Zajímalo by mě, o čem se jí asi zdá. ;o)

UPOL, těší mě - část první

2009-05-03T22:09:00.004+02:00

Ode dneška do úterý mám v Olomouci návštěvu nejvzácnější - přijela se mnou totiž má milovaná sestřenice Tereza (občas zde komentuje pod přezdívkou Vari) a já ji v průběhu těch dvou dnů hodlám propašovat na pár vysokoškolských přednášek, aby se podívala, co ji tedy čeká, když chce jít v mých šlépějích a studovat japonštinu s angličtinou... asi... zeptala bych se jí, ale zrovna je ve sprše...

Dnes jsme zatím prošly město, park, prohlédly si památky... a počítaly, kolik lidí bude nějak reagovat na mé provokativní síťované punčochy a krátkou sukni.
Výsledek?
Šest obdivných hvízdnutí.
Jedno sáhnutí na stehno. (Kluk měl štěstí, že prošel vcelku rychle a že mě dost zaskočil. Udělat to znovu, tu ruku bych mu urazila.)
Jedno: "Vypadá jak šlapka."

Celkem: Myslím, že mne v nich teď uvidíte častěji. :oD *ďáblík*

Večerní procházka.

Ulice vedoucí od Dómu ke škole.

A mimochodem, Tereza se vrátila z koupelny. S tou angličtinou jsem měla pravdu.

Pošli to dál

2009-05-01T12:24:00.004+02:00

Úplnou náhodou jsem dnes na CNN viděla tuhle reklamu a... tak moc se mi líbila, že když jsem zjistila, že ji ještě nikdo nenahrál na YouTube, sama jsem ji ukradla ze stránek Nadace pro lepší život a chopila se tak jejich hesla: "Pass it on", neboli "Pošli to dál."

Takže, "Encouragement", neboli "Dodání odvahy"/Povzbuzení", video natočené podle skutečného příběhu:

Nou cement

2009-04-30T08:00:00.002+02:00

Musím přiznat, že mít dneska ráno možnost zbavit lidstvo toho utrpení, co si říká "chlapi", asi bych do toho šla.

V pondělí jsem psala našemu "domácímu", že nejde vysavač. Přišel až teď, tj. o tři dny později, a se samolibým "jsi_úplně_blbá" úsměvem se mi snažil namluvit, že byl vysavač jen ucpaný, potřeboval vyčistit, bla, bla, jinak s ním nic není. Aby to demostroval, zapojil ho na chodbě do zásuvky... a nic.

V ten moment jsem se začala usmívat já, on znejistěl a přemýšlel, co s tím. Spolubydlící, která se k nám v tu chvíli přidala, naznala, že je potřeba, aby byl kabel rovně, jinak to nepůjde. Domácí tedy udělal, co říkala, krám se rozjel... a pak padla ta památná věta:
"No, vidíte... On sice občas vyhodí pojistky, zapojovat ho musíte jedním určitým způsobem a ten kabel se nesmí při vysávání zkroutit, ale jinak je v pořádku."

Eh? Neboli, jak říkáme my, co už jsme naprosto zblblí japonštinou a angličtinou: "Nan de f*ck?!" (spojení jap. "Nan desu ka?" a angl. "What the...", zachovává význam obou vět)

Vysavač je očividně v pořádku, chlapi jsou očividně v pořádku, svět je taky úplně v pořádku... jasně, sem tam nějaký ten problém, ale nic vážného, ne?

*omdlévá*

Středa

2009-04-29T22:52:00.003+02:00

Dnešek byl jedním z těch dnů, kdy jsem odešla dopoledne (tentokrát rekordně brzy, už ve tři čtvrtě na jedenáct) a domů se vrátila až téměř v osm večer.
Proč?
Ve škole se od půl dvanácté konala mimořádná přednáška ohledně Shakespearových sonetů, večer pak navíc v těžce socialistické aule naší fakulty probíhala ještě tahle akce a já se účastnila obou z nich.

Což mne přivádí k tomu, že bych chtěla veřejně pochválit Maraj za její výjimečnou dochvilnost. Domluvily jsme se, že na mě spolu s ostatními počká - resp. pro mne přijdou, protože jsem jako jediná z naší "party" měla ještě seminář... a ona dorazila vážně na minutu přesně. :oD A to není úplná samozřejmost. :oD

(Ale ne snad, že bych ti něco vyčítala, Maraj, vůbec. Stejně si myslím, že ses prostě jen nemohla dočkat, až mě uvidíš v těch sexy punčochách, co jsme spolu kupovaly. :oD)

Když jsme se nakonec všichni našli/sešli, odebrali jsme se do auly najít si místa... a kdo se neobjevil proti nám? Martinásková-sensei! ^___^ *přiblble se usmívá*
Nabídla jsem jí, ať se posadí k naší skupince - souhlasila. Pak jsme se navíc ještě potkaly na zastávce a povídaly si v tramvaji, takže... Sarah měla šťastný den. :oD
*fanynka Martináskové-sensei*

Večer jsem nějak neměla chuť sedět tu sama, byla jsem sice unavená a hladová, ovšem vcelku společensky naladěná, tudíž jsem byla ráda, když si Vojta vzpomněl, že jsme se domluvili na "promítání" několika dílů South Parku. Přišla jsem až před chvílí.
A měla bych asi začít uklízet, zítra odjíždím domů, tj. ráno toho moc nestihnu a v neděli už sem přijedu se sestřenicí Tererou/Vari, takže by to chtělo můj pokoj trochu zkulturnit, aby se, chudák, nelekla.

Jenže... nic se mi nechce. Tak doufám, že tu alespoň zase neusnu oblečená a neodlíčená - což je věc, která se mi poslední dobou stává minimálně jednou týdně. :oD Hmm... mohla bych alespoň... srovnat čaje? Třeba?

----------------
Now playing: Garry Schyman - Praan
via FoxyTunes

SarahAlex's Standard English Pronunciation

2009-04-28T21:49:00.008+02:00

Na hodině fonetiky jsme poslouchali úryvek skotské angličtiny a pak se nás vyučující zeptal, jakých typicky skotských rysů jsme si všimli ve srovnání s britskou výslovností. Když došla řada na mne, naznala jsem, že dotyčný vyslovil ve slově "somebody" (resp. v té části "body") "o".

Ačkoli taková změna jistě není první věc, která by se člověku vybavila, pokud se řekne "Scottish English", postřeh to byl správný. Jenže zároveň jsem byla mile upozorněna, že moje výslovnost "somebody" je americká, tudíž ji neporovnávám podle zadání.

Ooops.
Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jestli se dá má angličtina zaškatulkovat i nějak jinak, než do kolonky "divná".
A jak mi bylo dobře, dokud jsem to neřešila. Teď si totiž začínám uvědomovat, že spoustu slov mám odposlouchaných z amerických filmů, jenže zároveň se mi líbí, jak mluví třeba Alan Rickman, nebo Jason Isaacs (Britové jako polena), takže mám podvědomou tendenci je napodobovat. (Rickman/Snape: "Don't.want.me.as.your.enemy."; Isaacs/ plukovník Tavington: "Tell me about... Ohio.", atd.) Nehledě na to, že my Češi často vrrrčíme "r" jako již výše zmiňovaní Skoti, uplaťnujeme spodobu znělosti ve všech jazycích, kterémi mluvíme, aniž by nás zajímalo, jestli je to v nich přirozené, nebo ne, a vůbec, máme takovou spoustu fonetických nešvarů, že bych si z toho momentálně nejradši zalezla pod stůl, nebo si začala kousat nehty. :oD

Přemýšlím teď tedy o tom, že by možná nebylo od věci zavést něco jako "SarahAlex's Standard English Pronunciation", a prohlašovat ji za jedinou správnou variantu tak dlouho, dokud se neujme po celém světě.
Už jsem neplánovaně vymyslela několik nových znaků, mluvila klasickou japonštinou, aniž bych věděla, že to umím... takže - jak moc těžké by mohlo být tohle?
Hm?

----------------
Now playing: Garry Schyman - Praan
via FoxyTunes

Garry Schyman - Praan (Proud života)

2009-04-27T23:19:00.004+02:00

"Bojre tomar baje bashi
She ki shohoj gaan
Shei shurete jagbo ami..."

Od soboty je to mé zaklínadlo, má modlitba. A také refrén jedné z nejkrásnějších písní, jaké jsem kdy měla možnost slyšet (a pouštět si pořád dokola):

Mp3 ke stažení zde.

Text, inspirovaný básní Rabíndranátha Thákura, je psaný bengálsky. Český překlad se ovšem časem objeví u BriiBennie na blogu, takže vás na něj pak určitě upozorním. Zatím... myslím, že si Praan pustím ještě jednou... a pak se podívám na znaky na zítra.

P.S.: Pokud se na vás tento týden usměju obzvláště zářivě, je za tím tahle píseň.
P.S.S.: Zlatí... děkuji.

Co jsem celý týden dělala?

2009-04-24T20:37:00.004+02:00

Kdybych to měla shrnout jedním slovem - přežívala. Ne proto, že by mě opustilo nadšení pro nové věci a zážitky, ale o víkendu jsem záhadně nastydla (přitom jsem se nehnula z domu) a to je pro mne, člověka s alergií na rýmu... konec. :oD

Pondělí bylo krizové - British Literature a konverzaci jsem ještě dala, na Jazyková cvičení mi už síla nezbyla, takže jsem celé odpoledne proležela v posteli.

V úterý odpadla fonetika. *snaží se předstírat, že nemá radost*

Ve středu mi už sice bylo líp, ale zase mě ve škole čekalo šest hodin v kuse.
Ministr zdravotnictví varuje: Jakékoli dílo Samuela Becketta ve spojení s nachlazením způsobuje náběh na migrénu.

Včera už jsem se cítila natolik zdravá, že jsem šla s Merry a Maraj posedět do čajovny. A dobře jsem udělala. Neptejte se, kdo vysává hraběte Drákulu, nebo jak vznikla přezdívka "Chrocht Narážeč", hlavní bylo, že jsem ze sebe během těch dvou hodin vytřásla spoustu bacilů.
Vytřásla smíchy, abych byla přesnější.

Teď mám před sebou víkend v Olomouci. Vedle sebe horu knížek, které chci/musím přečíst.
A za sebou?
Doufejme, že tu rýmu.

----------------
Now playing: Mark Isham - Sense Of Touch
via FoxyTunes

Jsem zpět

2009-04-18T17:15:00.002+02:00

Poslední dobou jsem měla pocit, jako kdybych to nebyla tak úplně já. Sarkastická, svéhlavá a provokující SarahAlex se scvrkla na deprimovanou chudinku, která přežívala ze dne na den.
Ale moje duševní paralýza už skončila.
Celou tu dobu, co jsem bezradně čekala Godota, ležela pravda přede mnou a já ji neviděla. Nevím, jak mi to mohlo uniknout.
Já jsem svůj Godot.

Pravidelně každý čtvrtek chodím plavat - a protože už to má záda zvládají líp, přemýšlím, že bych mohla vyrážet i 2x týdně, když to budu stíhat.

Rozhodla jsem se, že po vzoru Ayuku začnu chodit venčit psy z útulku. Já se projdu, pes se projde a oba budeme spokojení. S Maraj jsme se už byly pozeptat, dostaly jsme formuláře... a až nám vyhotoví nějaké členské kartičky, budeme moc začít.

Po roce a půl jsem konečně zašla do sex shopu, který mám pár kroků od domu. Nevím, proč jsem si nenašla čas dřív.

Vždycky jsem se tak zálibně dívala na vyhlídkovou věž u sv. Mořice, ale nikdy jsem nebyla nahoře, pořád jsem čekala, že tam jednou vyrazíme s Merry, Maraj, nebo nějakými jinými kamarády/spolužáky. V pondělí, o Velikonocích, jsem tam vyšplhala sama.
Spousta schodů, výhled nic tak úplně extra... ovšem dušička má pokoj.

Když jsem na jedné hodině slyšela, že pánské toalety o patro níž jsou nově "zautomatizované" a jakmile člověk vejde dovnitř, ozve se podivný, pípavý zvuk jako ze sci-fi seriálu (nebo z Beckettova Ping), navrhla jsem Verče, že bychom to měly prozkoumat. Ve jménu vědy, literatury a rovných příležitostí... to samozřejmě zbylo na mne. Zatímco mi Veronika kryla záda a nervózně pokládala otázky typu: "Co když tam někdo bude?", já nenuceně krčila rameny (v 18:30 je škola stejně téměř prázdná) a pak se odhodlala, vzala za kliku........
*chvilka napětí*
PING! PING!
Vlezla jsem zcela beztrestně na prázdné pánské záchody, slyšela futuristické pípání (dokonce dvakrát) a žádné zvíře při tom nepřišlo k úrazu. Hell, yess!

S Vari jsme se dnes při sledování tenisového zápasu Stanislas Wawrinka vs. Novak Djokovic bavily o Rogeru Federerovi a o tom, jak je i přes své neúspěchy pořád dost sexy. Vari ovšem konstatovala, že Novak by byl nakonec asi lepší "investice", když se Roger nedávno oženil.
Pobaveně jsem se na ni podívala a s úsměvem Mony Lisy pronesla:
"To není nemoc."

----------------
Now playing: Billy Joel - She's Always A Woman
via FoxyTunes

Dvě momentky

2009-04-16T20:28:00.005+02:00

Já a Maraja při dnešní odpolední procházce městem.

Vezměte dvě kamarádky, fotoaparát, promíchejte je s letním počasím a okořeňte větami typu: "Zatraceně, my jsme tak sexy.", případně "Vypadáš úplně jako modelka, zlato.".
Podávejte obalené v čokoládě.

"Suicide Booth", neboli "Sebevražedná budka", kterou mají pouze v kresleném seriálu Futurama... a pak ještě na Katedře anglistiky a amerikanistiky v Olomouci.
Upřímně, trochu jsem se bála, aby se za mnou ty dveře najednou neotevřely. :oD

Můj první vzkaz na nástěnce v Olomouci

2009-04-13T10:37:00.007+02:00

Někteří z vás si možná vzpomenou, jak jsem tu zmiňovala vzkazový systém, který funguje v našem studentském bytě. A jak jsem ho kritizovala.

Dnes jsem však odhodila veškeré předsudky i výhrady stranou a sepsala... 1. oficiální Sářin panflet. Tedy... je to spíš návod. Jeho hodnotu posuďte sami:

"Sprchujete se rádi?
Potřebujete občas TEPLOU VODU?

Pokud jste alespoň na jednu z výše uvedených otázek odpověděli ano... VŠÍMEJTE SI KOTLE!
Když totiž na displayi svítí F1, znamená to, že ten krám nefunguje a je potřeba zmáčknout tlačítko RESET. Pak se sám zase nahodí.
Vypadává takhle několikrát denně, je tudíž potřeba ho často kontrolovat.

Děkuji za spolupráci.
LADA"

Teď bych si ještě mohla jít půjčit něčí kečup. Nebo ukrást cizí toaletní papír.

----------------
Now playing: Linkin Park - Breaking the Habit
via FoxyTunes

Životní "moudro"

2009-04-12T16:59:00.000+02:00

"No, víš... problém je, že on/ona už je zadaný/zadaná."

Ještě donedávna jsem na taková přiznání svých přátel a známých odpovídala pobaveným úsměvem a větou:

"Prosím tě, to není nemoc."

Jenže... já se pletla. Hodně.
Ona to totiž nemoc je.
Rakovina.
A co je na tom nejpřekvapivější, z vašeho pohledu není nemocná ta druhá osoba, ale vy. Sžírá vás to zevnitř, pomalu, a jak si jeho, nebo ji představujete se svým oficiálním protějškem, rakovina se postupně šíří z orgánu do orgánu.

Jenže, milé děti, existuje léčba.
Operace, chemoterapie, ozařování - sice vás ta procedura zanechá holohlavé, vyčerpané, na pokraji svých sil... ovšem při troše štěstí zůstanete naživu.
Naživu.

Když to slovo vyslovím, připadám si zvláštně.
Ještě se totiž nechci léčit.

pozn. editora: Autorka je v hloubi duše naivní husa, která na to jednou dojede.

O___O

2009-04-12T10:05:00.004+02:00

Tak to mě vážně přivažte k praseti a vyválejte v bahně, Češi si všimli j-rocku! V rubrice "Volání zapomenutého archivu" na Stream.cz se objevilo video "Nejzářivější asijské rockové hvězdy", přičemž hned 4 z 5 (jak příznačné) vybraných interpretů jsou Japonci, navíc moji "staří známí".

Nevěříte?

Závěrečné: "Pokud vás exkurze na východ trochu vyvedla z konceptu, nic si z toho nedělejte." mě upřímně rozesmálo.
Jistě, když ta prezentace asijských skupin končí Toshiho zasyčením: "Standing sex", působí pak celá j-rocková scéna trochu jako Sodoma Gomora, ale myslím, že třeba američtí Nine Inch Nails se svým "F*ck you like an animal" (a stovky dalších kapel) nejsou zase o moc lepší, takže si Východ ani Západ nemusí nic vyčítat. ;o)

A jsem ráda, že tam ukázali i mého skalního fanouška Gackta. ^__^
Babi, to je ten, co o psal u sebe na blogu o mém videu! ;o)

Nový vzhled

2009-04-11T17:27:00.005+02:00

Asi dlouho nevydrží, protože modrou barvu nemám ráda, ale ten obrázek se mi líbil... A už to chtělo nějakou změnu.

P.S.: Hal Borland je americký spisovatel.

P.S.2: Ne, taky jsem o něm nikdy předtím neslyšela.

Kolik toho víš o SarahAlex?

2009-04-10T17:26:00.003+02:00

O své soulmate BrieBennie jsem tu už napsala hodně věcí. Dnes bych ale chtěla demonstrovat, proč jsme si tak blízké a proč ji považuji za člověka, který mě zná nejlépe ze všech. Dala jsem jí, chudince, dotazník typu "Kolik toho víš o SarahAlex", sama vyplnila "předlohu"... a tady je výsledek:

Začneme jednoduchou, kvízovou otázkou. Má nejoblíbenější barva?
Sarah: Vždycky to bývala žlutá. Teď začínám preferovat spíš její zlaté odstíny (ale pozor, když dojde na kovy, zlato nemusím, stříbro se mi líbí daleko víc).
A růžovou. :oD
BriaBennie: Růžová (nebo možná červená, žlutá…)

Čím bych chtěla být, až vyrostu? ^___^
Sarah: Hmm, zajímavé – nechápu, proč jsem ti položila tuhle otázku, když moc dobře vím, že správnou odpovědí je ve skutečnosti: „Těžko říct.“.
Nebo tedy... chtěla bych psát. Ale dobrých spisovatelů je hodně, čtenářů knih málo, takže jsem v tomhle ohledu poněkud skeptická. Bavilo by mě dělat i textařku, nejlépe pro nějakého pěkného j-rockera. *sní dál*
BriaBennie: Spisovatelkou.

Které jídlo nemám ráda?
Sarah: Jako první mě napadlo: „Krupicovou kaši!“, přitom tu jsem neměla už... no, dobrých patnáct let, ne-li víc.
Bramboráky.
Mlékovou polévku. Svíčkovou omáčku. Koprovku.
Cokoli, kde se mísí chutě – např. jakékoli pečivo (jež mám zaškatulkované jako „slané“) s marmeládou („sladké“), hranolky s kečupem/tatarkou (občas mi připadá, že jsem jediný člověk na světě, který si k nim bere akorát hrnec soli), smažený květák... atd.
Ano, jsem vybíravá.
BriaBennie: Dršťkovou polévku. :D Mixované jídlo. :D

Jaký předmět/seminář mě ve škole nejvíc baví?
Sarah: Z dlouhodobého hlediska určitě Jazyková cvičení s Watanabe-senseiem, máme je každý semestr už od prváku. Ale tenhle rok bodovaly i American Studies 1 i 2, Beckett, Shakespearovy historické hry... *neřeší, že bude znít jako šprt*
BriaBennie: Hm…. Ach ta paměť na názvy předmětů… Že by Beckett? Snazší by bylo říci, který nesnášíš, Fonetiku si pamatuji dobře. ;)

Co mi na sobě nejvíc vadí?
Sarah: Náladovost.
BriaBennie: To přesně nevím, možná… občasná posedlost, paranoia? :D

A opačně – co ti na mě nejvíc vadí? (tady budu hádat já :oD)
Sarah: Nejsem si jistá, jestli to, jak neustále mluvím o chlapech, nebo mé zdánlivé střídání názorů, které je právě projevem mé zmiňované náladovosti. Asi jak kdy, řekla bych.
BriaBennie: Ono se to mění, ale teď zrovna si vybavím…. Asi občasná posedlost muži. A hovory o nich. A to, co s Tebou tohle „téma“ dokáže udělat. Ale vadit neznamená „chtít vymazat“ nebo „neposlouchat“ nebo „nerozumět“. Myslím… že tomu rozumím. :)

Pamatuješ si alespoň jednu položku z mého seznamu věcí, které chci udělat, než umřu – a proto je neudělám nikdy, protože pak bych vlastně neměla, co si plánovat?
Sarah: Naučit se hrát šachy, přečíst si „Vojnu a mír“ - to jsou dva stěžejní a nejstarší body.
BriaBennie: Asi stárnu. :D Takže si můžu pouze tipnout, že na té položce bylo třeba něco jako… svatba s Manou? :D

Jaké charakterové vlastnosti si u lidí nejvíc vážím? (klidně jich jmenuj víc)
Sarah: Upřímnosti.
Odvahy. Inteligence. Schopnosti stát si za svým. Spravedlivosti.
BriaBennie: Upřímnost, v tom se shodneme. :) Odvaha jít i proti proudu, schopnost mít názor na různé věci, nebýt zbabělý. Tohle už asi nejsou vlastnosti, ale vím, že oceňuješ lidskou osobitost, zvláštnosti, že máš na lidech ráda, když Tě něčím ze sebe dokáží inspirovat.

A jaká mne naopak nejvíc rozčiluje/znechucuje?
Sarah: Opaky výše uvedených. Plus to, když si někdo myslí, že jedině on má pravdu a všichni ostatní se mýlí.
BriaBennie: Pokrytectví, zbabělost, omezenost, sobectví…

Se kterým členem své rodiny si nejvíc rozumím?
Sarah: Pokud bych měla vybírat pouze z nejužšího rodinného kruhu – s otcem. Vždycky budu tvrdit, že je to jediný muž na světě, kterému se dá stoprocentně věřit. ;o)
BriaBennie: S tátou. (S bratrem ale trávíš také hodně času, což je skvělé.)

Z čeho mám největší strach?
Sarah: Ne z pavouků, ani ze žraloků, ale z toho, že se jednou zblázním. Že přijdu o svůj intelekt a okouzlující osobnost, na které jsem tak pateticky hrdá, a zbyde ze mě jen slintající, blábolící idiot. Vrchol egoismu. *stydí se*
BriaBennie: Že Ti jednou… přeskočí. Třeba jako O’Neillovi… (http://www.youtube.com/watch?v=doup43iXe0g)

*něco na odlehčenou* Té ženě obecné ve mně to nedá – pamatuješ si ještě naše první osobní setkání? :oD
Sarah: Já totiž ano. :oD Pamatuju si, jak jsem tě čekala na litvínovském autobusovém nádraží, poučená, že si tě musím najít sama, protože ty mne na dálku nejspíš nepoznáš. A pak jsi přijela, s velkým batohem, nervózní, trochu zamlklá...
Varovala jsem tě, že první, co ti má matka určitě sdělí, bude omluvné: „No, víte, potřebovalo by to tu už vymalovat.“. :oD
BriaBennie: Pamatuji si, že jsem se musela ovládnout, když jsi mě varovala, že Tvá máma nejspíš zmíní, že nemáte vymalováno a že se tak po mém příchodu vskutku stalo, že jsem se musela smát, když kolem (myslím, že to bylo první setkání) proběhl chodbou Tvůj nahý bratr a že to bylo zajímavé setkání. Myslím, že jsi mi tehdy ukázala i svou školu. Ať se ale snažím, jak chci, nevybavím si ani rok, ani datum. Jako by to bylo už celé věky zpět.
Pokud jde ale o to, zda si nějak vybavuji Tebe, pak.. jsi měla něco světlého, nejsem si ale jistá, zda to byla minisukně nebo kalhoty, ale jinak.. asi mi nešlo o vzhled. :D

Kdybych si mohla vybrat stát, v němž bych se narodila, jaký si myslíš, že by to byl?
Sarah: Anglie.
BriaBennie: Japonsko? :)

Nejsem si úplně jistá, jak moc jsme tohle probíraly, takže když nebudeš vědět, nepřekvapí mě to, ale přesto... Jaké knihy jsem ráda četla jako dítě? Zmiňovala jsem ti nějakého autora/autorku? ;o)
Sarah: Enid Blyton. Jistě, mám od ní téměř všechny Správné pětky, ale daleko víc mě uchvátila série knížek o dvojčatech, které rodiče proti jejich vůli poslali na dívčí internátní školu. Hlavní hrdinky to tam nejdřív nenáviděly, ale pak si samozřejmě zvykly, škola se jim začala líbit a prožily v ní spoustu dobrodružství.
Myslím, že tady je základ mého feminismu. ;o)
A taky lásky k Velké Británii.

K autorům, které jsem si oblíbila později... definitivně klasici J. R. R. Tolkien, J. W. Lewis, J. K. Rowling, Karel May... a v kolika jsem vlastně začala číst holmesovky? *přemýšlí* Hm, ne, to už mi bylo určitě víc než 15.
BriaBennie: No, řekla bych, že by tam mohl být Karl May s příběhy o Vinnetouovi. Jinak asi nevím. Knihy z dětství jsme opravdu moc neprobraly, a nebo jsem to zapomněla, to je taky možnost.

A poslední otázka, jež mě osobně připadá velmi snadná, ty mě za ni ale asi nepochválíš. :oD Proč tě mám ráda?
Sarah: Protože jsi úžasná, skvělá a dokonalá (téměř), samozřejmě! Protože vím, že ať udělám sebevětší hloupost, nebo věc, se kterou nebudeš souhlasit, stejně mě podpoříš. Protože jsi člověk, jenž mi ukázal, že přátelství na život a na smrt, které jsem vždycky obdivovala, může existovat i mezi jinými lidmi, než mezi Old Shatterhandem a Vinnetouem. ;o)
Protože jsi mi v Londýně přenechala tu úžasnou postel. :oD (jsem zvědavá, jestli tohle zahrneš do své odpovědi :oD)
BriaBennie: No, vím zcela dobře, co bych sem měla napsat, ale… víš dobře, že samochválu nemám ráda, i když už si taky zvykám se pochválit, když to neučinili ti, od kterých jsem to čekala. :)
Takže změna…. Myslím, že mě máš ráda, protože jsem jediný člověk:
- který Ti dokázal nechat tu skvělou postel v Londýně celou jen pro Tebe
- který Tě dokáže poslouchat, ať mluvíš o čemkoli jakkoli dlouho a ještě se z toho nezbláznil
- který Tě má rád vlastně tak se vším všudy, i s tou trochou osobních úchylek
- který má svých osobních úchylek tolik, že máš co zkoumat
- který Tě přiláká k sobě blíž i jediným zaskřípěním zipu u spacáku
- protože jsem tak jiná a zároveň stejná jako ty, že nás to nutně muselo stmelit jako přátele, kteří si rozumí i beze slov
A dobře, tak já to řeknu, ať máš radost, protože.. jsem skvělá. :D

Co dnes nepochází z Číny?

2009-04-09T13:32:00.003+02:00

Překlad pro bábi:
"Americká svoboda
4/1
Vyrobeno v Číně."

zdroj: Super.cz

Doma

2009-04-06T16:13:00.002+02:00

Dnešním dnem oficiálně začal tzv. Study Week/Reading Week/Studijní týden/Čtecí týden, tj. jsem doma.

Původně se mi zase ani nechtělo z Olomouce odjíždět - trpím poslední dobou takovou podivnou nostalgií - ale když jsem pak stála s Merry na nádraží a čekaly jsme, až přijede náš vlak, sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, bylo nádherně... a ve mě se něco zlomilo. V tu chvíli jsem si řekla, že prostě odjedu a všechny své starosti, problémy, smutky i nejistotu nechám v Olomouci. A že se k nim zase za ten týden vrátím. Za týden, ne dříve, ne později.

Tak jsem tady.

Každý den bloumám po zahradě, houpu se na houpačce, sleduju, kde rozkvetla jaká kytka... a připadá mi, jako by pro mně bylo tohle všechno úplně nové. Jako bych si nikdy předtím neuvědomila, že nebe může být tak modré a sedmikrásky tak krásné.

Asi mi to už všechno leze na mozek.
Každopádně, v rámci možností jsem šťastná a klidná. Pokud se tedy nezačnu v duchu zabývat věcmi, které jsem se v pátek doslechla ve škole, to se mi pak vždycky okamžitě otevře kudla v kapse. X____x

Taky jsem na web zase nahrála nějaké fotky:

Mix 4

Peace!

----------------
Now playing: CBS - Survivor - Survivor Theme Song
via FoxyTunes

Inspirováno jarem

2009-04-02T16:30:00.006+02:00

(Ročním obdobím, pochopitelně. Ačkoli, jednou mě určitě něco napadne i při mytí nádobí, tím jsem si jistá.)

To si nevybereš

Jestli ano,
je to parchant.
Jestli ne,
je to idiot.

Takže se sice ptám:
„Copak mu to nedošlo?“,
ale odpověď znát nechci.

Cestou z knihovny

Šli jsme spolu parkem
a ostatní se za námi ohlíželi.

Šli jsme spolu parkem
a ty jsi ke mně promlouval
skrze zažloutlé stránky.

Šli jsme spolu parkem
a potkali spoustu lidí,
které předtím nikdy nenapadlo,
že i za chůze se dá číst.

zZzzzZzzzz

2009-04-02T11:49:00.006+02:00

Muff, je sotva dvanáct a já jsem zralá na postel.

Proč?

Byla jsem zase plavat, tentokrát sama. Přitom tenhle týden jsme už měly konečně jít ve třech... Jenže pak Merry onemocněla a o Maraj se poslední dny pokouší rýma, tudíž to zbylo na mně.

Vyrazila jsem tedy po půl desáté a ve tři čtvrtě už jsem se vesele koupala s důchodci - bylo nás tam relativně málo, takže jsem se s nikým nemusela rvát o svou pomyslnou plaveckou dráhu.
A taky jsem mohla přemýšlet. Ne snad, že bych takovou činnost neprovozovala dost často - a poslední dobou ještě častěji - ale přeci jen, když pod sebou máte tolik hektolitrů vody, vaše myšlenky se kolikrát začnou ubírat jiným směrem, než obvykle. Lépe... plynou, řekla bych.

Odcházela jsem naprosto "flegmatizovaná" - unavená, s připitomělým úsměvem na tváři, rozcuchaná, s rozepnutým kabátem, protože bylo teplo... a podle pohledů lidí, které jsem potkala na cestě domů, musela jsem očividně vypadat jako někdo, kdo si buď právě šlehnul, nebo prožil tzv. "mind-blowing sex".
Případně obojí najednou.

Bohužel, teď se cítím spíš tak trochu jako po té první variantě, ve fázi "absťák" - protože jsem poctivě rozhýbala všechny ty zatuhlé svaly, začala mě bolet hlava.
Ale to přejde.

Navíc, odpoledne bych měla mít ve Vědecké knihovně připravené nějaké knihy (většina jich je od japonských autorů), které hodlám přečíst během následujícího "volného" týdne.
Už se na ně těším jak malá holka. :o)

----------------
Now playing: Enya - Now We Are Free
via FoxyTunes

Teď už jsem zase naprosto klidná... a je to znát

2009-03-31T21:15:00.003+02:00

Srandistčin komentář u mého posledního (teď už vlastně předposledního) příspěvku mi říká, že bych asi měla trochu dovysvětlit, jak to se mnou a KAA, tedy "Katedrou anglistiky a amerikanistiky", vlastně je.

Rozhodně si nehodlám vyrábět ničí voodoo panenky, Markét. :oD Tím profesorem to beztak není, naopak, narozdíl od pološílených vědátorů, naprosto odtržených od reality, tenhle dotyčný je jak velmi inteligentní a znalý svého oboru, tak i přímý, čestný člověk, který umí učit (to na VŠ není samozřejmostí). Jen se tak nějak přihodilo, že nám vykládá o fonetice, tj. předmětu, k němuž bych neměla vztah ani kdyby ho přednášel _________ (vložte jméno jakéhokoli j-rockera).

A teď odbíhám od tématu, ovšem, proč se o tom nezmínit: k tomu, abych poznala jednotlivé "druhy" (dialekty, chcete-li) angličtiny, stejně obvykle nepoužívám poučky z hodin. V podvědomí mám dávno zakódované jisté primitivní schéma a tím se řídím:

britská angličtina (resp. RP) = zní inteligetně, mírně arogantně
americká angličtina = (tím si asi trochu naběhnu, ale co, cenzura nebude) sexy
irská angličtina = melodická
skotská angličtina = "A víte, že logoped by s tím třeba něco svedl?"
australská/kanadská/jakákoli jiná = nemám potřebu je od sebe rozeznávat

Zatímco se Peter Ladefoged v hrobě obrací, já pokročím dál. Zpět k mému vztahu k anglistice.

Jak jsem psala předtím - a vůbec to celkově najdete v mnoha mých předchozích příspěvcích - během prvního roku studia jsem KAA upřímně nesnášela. Ne kvůli lidem, kteří tam jsou, ale proto, že když jsem šla na vysokou, naivně jsem si myslela, jak se teď budu učit už převážně jen ty věci, které pak v životě doopravdy využiju.
*hlasitý smích*
Na japonštině tomu tak je - jede se od začátku, tudíž není čas na nesmysly.
Na anglistice pokračuje popírání Lockovy teorie "Tabula rasa", jelikož všichni očekávají, že už všechno umíme a do školy jsme si přišli jen pro diplom (VŠ: "To máte umět už ze střední!"; SŠ: "To máte umět už ze základky!" ; ZŠ: "A tohle jste se ve školce neučili?"; školka: "S tím už se člověk rodí, parchante!").
Obsah učiva na KAA... já nevím, říkejte si o mně, že jsem přízemní a nevhodná pro vědeckou kariéru, asi budete mít pravdu... ale většina toho je prostě v reálném životě naprosto k ničemu, takže když se jednou za čas ozve mé racionální, striktně logické já, které mi našeptává, že se ty věci stejně učím jen na zkoušku a druhý den o nich nebudu vědět... frustruje mě to.

Další rozdílnou věcí - a to už tu vážně omílám nejmíň posté - je přístup ke studentům. Chápu, že na velké katedře se nikdy nemůžou všichni znát, být nejlepší kamarádi a mít se rádi *utopie*, jenže takhle člověk prostě ví, že kdyby měl nějaký problém, v tom množství věcí, které KAA řeší, se to prostě ztratí. Jedna osoba sem, jedna tam...

Pak přijdu na JC4 a Watanabe-sensei se mne uprostřed hodiny zeptá, jestli jsem ostříhaná. :oD Bod pro něj.
Protože - odbočka č.2 - i mého vlastního otce na to musela upozornit matka:

Táta: "Koukám, že to teď máš zespoda nějaký tmavý..."
Já: *prohrábne si vlasy* "Jo, mám, měla by to být skoro černá."
Táta: "... bych si nevšimnul, kdyby mi to máma neřekla. Pak na tebe koukám... a fakt jo!"
Já: *skepticky* "No jo, chlap. Co čekat."
Táta: "Tak to víš, my si většinou všímáme spíš jiných věcí."
Já: *směje se* "Jasně, kdybych přišla a měla najednou kozy osmičky..."
Táta: O__________o "Okamžitě bych zavolal všem kamarádům, ať se přijedou podívat!"

Nevím, kdybych podstoupila takhle radikální plastiku prsou, asi by si všimli i na KAA. Škoda jen, že jsem spokojená s tím, co mám. :oD

Každopádně - a teď už doopravdy zpět k tématu - není to tak, že bych na předměty na anglistice chodila s odporem. Na některé hodiny se dokonce i těším.
Třeba American Studies 2 jsou vždycky jako rána do hlavy, po níž se člověku rozsvítí a on najednou vidí věci naprosto jasně. Téměř na každé téma, co jsme tam zatím probírali, jsem po hodině měla jiný názor, než před ní. :oD A to nejsem zase tak snadno ovlivnitelná.

Jen prostě... nejsem tady pro to, abych trávila večery transkripcemi a přemýšlením o struktuře anglické věty. Já jsem japanoložka.

Nebo spíš... doufám, že jednou budu. A ačkoli je to absurdní, pokaždé, když mám byť jen sebemenší pocit, jako by se mi v tom anglistika snažila zabránit, začnu kolem sebe kopat.

Takže... asi tak. :o)

----------------
Now playing: Linkin Park - Shadow Of The Day
via FoxyTunes

nádech, výdech

2009-03-30T22:44:00.003+02:00

Gackte, já jsem tak vzteklá!

Snažím se probudit toho flegmatika, který ve mně dříme, ale marně. Pára mi syčí z uší, vidím rudě.

NENÁVIDÍM ANGLISTIKU!

Myslela jsem si, že tenhle rok už jsem se posunula kupředu, že už ten obor nevnímám jako kouli u nohy, ale bohužel, momentálně se mi všechny ty pocity vrací. Místo toho, abych se věnovala překladu na zítřejší Texty na japonštinu, už několik hodin tu tvrdnu nad fonetikou, pokouším se přepsat zatracených pár řádků v čemsi, čemu se snad ani nedá říkat angličtina... a výsledek nikde.
Grmpf....
Dokonce jsem požádala o pomoc Vojtu - do teď jsme spolu řešili, co že tam ten idiot vlastně říká, pouštěli si nahrávku zpomaleně, dívali se na záznam z YouTube...
Ale já tohle dělat nechci!
Jsem tu proto, abych se naučila japonsky, ne aby mě angličtina, ve které jsem teď stejně schopná dát dohromady sotva holou větu, zdržovala od toho, čemu se chci doopravdy věnovat.

Deprimuje mě to úplně maximálním způsobem.

Chci, aby byla japonština jednoobor.

Chci se uklidnit a vrátit se zase k té pitomé transkripci.

Chci prohodit mobil oknem, zaklapnout notebook a dát se do čtení těch knížek, které jsem si dneska půjčila v knihovně - ale místo toho tady sedím, zuřivě datluju tenhle hysterický příspěvek a už teď se za svůj emoční výlev stydím.
Přesto nějak... nejsem schopná se nad to povznést, takže... na paralýze Beckettových postav vážně něco bude.

Ačkoli, here we are again.
Anglistika.
Moje Nemesis, zdá se.
Kdybych si tehdy já husa dala japonštinu s čímkoli jiným, třeba bych žila šťastně až do smrti, ne až po smrti.
A nebo taky ne.

Jdu na tu fonetiku.

O tom, jak si Sarah ve vlaku přečetla Frankensteina a jaký to na ni mělo vliv

2009-03-29T19:13:00.005+02:00

Je to zvláštní. Kdyby se mě třeba ještě včera někdo zeptal, jakou knihu jsem četla naposledy, nebyla bych schopná mu odpovědět. Prostě bych si nevzpomněla.

Co jsem tady v Olomouci, mám totiž zcela subjektivní pocit, že nečtu.

Vůbec.

Jenže když nad tím tak přemýšlím, zjišťuji, že je to vlastně pěkná hloupost. Čtu pořád. Knihy k zápočtům, básně na Britskou literaturu, úryvky z románů a povídky na Irish American Fiction, divadelní hry Samuela Becketta, všelijaké eseje a články do hodin American Studies 2... a takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho.

Bohužel, mezi tím, když člověk sáhne po knize proto, že chce, a mezi tím, když musí, je zatraceně velký rozdíl. Už si skoro ani nepamatuju, jaké to je číst něco, co by mě doopravdy zajímalo.
Jistě, denně na netu hltám HP/SS slashovky, protože jejich zásoba se zdá téměř nevyčerpatelná, ale progackta, i když mají mnohé z těch povídek skvělou úroveň, nejsou to knihy. Nemůžu si na ně sáhnout bez toho, aniž bych si zároveň zapatlala monitor. A tisknout si je?
Ne, díky.
Vidět opravdu dobré dílo - jakékoli - vytištěné na sterilní, bílé A4 mi připadá jako pověsit si originál Mony Lisy do sklepa nad pytle s bramborami.

Takže, ekologové, nadávejte si, jak chcete, že v dnešním moderním světě jsou normální, papírové knihy zbytečností. A že je stačí mít v elektronické podobě.
Já s tím nesouhlasím. Protože... možná jsem divná, to nepopírám, ale ráda si své oblíbené romány pokládám na noc vedle postele. Soubor ve formátu PDF se mi tam ještě položit nepodařilo.
A víte co?
Pár mnou extra ceněných svazků se už dostalo přímo i ke mně pod polštář. Ráno jsem sice vždycky trnula, jestli se té oné knize nic nestalo, ale... usíná se na nich hezky. Pokud je to nějaká slabší knížka, pochopitelně. Jakkoli mám ráda Pána prstenů, nebo svůj znakový slovník, do postele bych si je z praktických důvodů nikdy nevzala.

Proto si říkám, že bych s tou svou současnou situací asi měla něco dělat. Najít si ve svém občas téměř neexistujícím volném čase hodinku, dvě, zavřít se s baterkou někde ve skříni... a číst jen tak, pro radost. Není to tak dlouho, kdy mi doma téměř rvali knihy z rukou, abych alespoň chvíli dělala něco jiného, takže...
Čím začít?

Pořád mi tu leží ten Karlík a Továrna na čokoládu.
Taky jsem si vždycky chtěla přečíst Korán. A kompletní dílo Oscara Wildea. Cokoli dalšího od Richarda Bacha. Dát Hemingwayovi druhou šanci. A ještě...

Sakra.

To abych s tím vyklízením skříně pohnula.

Řetězák, meme - vezmu to při jednom

2009-03-28T13:38:00.005+01:00

1. Z LiveJournalu jakési slashařky, v originále: "If I were a ____, I'd be.".

Kdybych byla ______, byla bych:

měsíc: prosinec
den v týdnu: pátek
denní hodina: 23:55
planeta: nějaká lidmi ještě neobjevená
zvíře: tygr
směr: sever
kus nábytku: postel
postava z historie: Caesar
tekutina: kyselina sírová
strom: sakura
pták: kterýkoli exotický, hodně barevný
nářadí: otvírák na konzervy
rostlina: kopřiva
druh počasí: bouřka
mýtická postava: Trójská Helena
hudební nástroj: klavír
barva: zlatá
emoce: posedlost
zelenina: rajče
prvek: kyslík
auto: Aston Martin V12 Vantage RS
píseň: "Rebel Heart" od The Corrs
film: Drákuloviny
místo: Londýn
materiál: kůže
chuť: čokoláda
slovo: "chtít"
věc: náušnice
část těla: oko
předmět ve škole: literatura
tvar: kruh
číslo: 25
součást oblečení: kalhotky tanga

2. Člověk, od kterého tohle meme přebíráte, vám vybere 3 osoby a vaším úkolem je napsat, koho z nich byste si vzali, s kým byste se vyspali, koho zabili a doplnit zdůvodnění fotkami. Pro mne vybírala Maraj:

Atsushi, Mana, Hyde

Koho bych si vzala:

Vždycky jsem říkala, že jestli se jednou vdám, bude to za tohohle naprosto úděsného, nesnesitelného a arogantního kytaristu, který jen tak bokem navrhuje příšerné ručníky a ještě horší župany, schované mezi Gothic Lolita modely.
Vždycky jsem říkala, že jestli se jednou vdám, vezmu si toho nejkrásnějšího chlapa na světě. :oD

S kým bych se vyspala:

Atsushi. Jistě, vzhledově i charakterově může Manovi vcelku obstojně konkurovat, navíc nenavrhuje ručníky, ani župany, ale... přeci jen, je to věčně deprimovaný, labilní skoro-alkoholik.
...
...
Sexy deprimovaný, labilní skoro-alkoholik. *ďáblík* Zatraceně zajímavý deprim-
...
Mano, budeš si mě muset hlídat. :oD

Koho bych zabila:

Já proti Hydeovi vůbec nic nemám, naopak. Dostat k sobě jiné chlapy, klidně by mohl obsadit kteroukoli z těch dvou přechozích kategorií. Ale bohužel, jeho soupeři byli silnější. X____x

Kdyby chtěl někdo jeden z těhle řetězových nesmyslů převzít, nestyďte se. První je volný, u druhého si mi řekněte v komentáři o zadání tří osob. Budu ochota sama. :oD

I love myself

2009-03-28T10:50:00.003+01:00

Nikdy jsem se nepovažovala za úplně stálého člověka, proto také v 99% upřednostňuji přátelství před jakýmkoli jiným vztahem. Ale jedna láska mi vydrží věčně.
Ta, kterou cítím k sobě.

*povzdech*

Sice jsem dnes musela vstávat už před sedmou, protože v osm jsem měla být v Mostě u své kadeřnice, ale stálo to za to.
Kdo mě zná, ví, že jsem na vlasy totiž doslova "úchylná" - bez hřebenu neudělám ani krok, kdykoli mám minutku, letím se učesat. A teď už jsem se svým účesem vážně potřebovala něco provést - z Barbie klubu mi začaly chodit anonymní, výhrůžné dopisy, tužidlo se přede mnou schovávalo.
Chtělo to změnu.

Tadá, konečně jsem to zase já.
Co jsem přijela, chodím kolem zrcadel, zálibně na sebe hledím... a říkám si, že kdybych měla jednovaječné dvojče, zavřeli by nás za incest.

Prostě... nevím, po kolikáté se mi to už stalo, ale dnes jsem se do sebe zase zamilovala.
A jediné, čím jsem si jistá, je to, že to není naposled.

----------------
Now playing: Sarah Connor - From Sarah with love
via FoxyTunes

Hitparáda B-T klipů

2009-03-26T10:19:00.005+01:00

Od roku 1984 už Buck-Tick stihli vydat... hm... asi 16 alb, 28 singlů, spoustu DVD... a také samozřejmě mnoho klipů.
Tady je seznam mých nejoblíbenějších:

Kagerou - První klip i písnička od B-T, která se mi dostala pod ruku. O Atsushim jsem tehdy pronesla, že je "slizský tím sexy způsobem", Hisashi mi připadal divný, Hide zajímavý, Tolla jsem okázale ignorovala a U-Ta... *zastydí se*. Nebyly jsme si tehdy s T'Sal jisté, jestli má ta skupina 4, nebo 5 členů. :oD Teď, po několika letech, už vím, že Atsushi je většinu času "jen" sexy, ne slizský, Hisashiho považuji za jednu z nejzajímavějších bytostí vůbec, Hide mě nudí, Tolla obdivuji a U-Ta... *povzdychne si*. Už bych si s ním měla spojit i jiné slovo, než "skvík" a představu toho, jak ho tahám za tvářičky. :oD

Love Letter - Hisashi píše velmi zvláštní milostný dopis, zbytek kolem něj různě poskakuje a pálí jednu cigaretu za druhou. Dejte B-T jeden stůl, list papíru, pero, karton cigaret a oni s tím natočí klip. Zatraceně dobrý.

Rendezvous - Neuvěřitelně uklidňující, pohodová písnička, která jasně prokazuje, že má Atsushi mezery ve znalostech z anatomie. Protože jak jinak byste vysvětlili, že si u "Kokoro kara arigató", tedy "Ze srdce ti děkuji", strčí ruku pod kabát a chytí se za rameno?

Kimi no Vanilla - Atsushi tu nezpívá, on... mečí. Jenže když si přečtete text (resp. anglický překlad; varování - 18+) a pustíte si klip, nějak to přestane vadit.
Nemůžu vědět, jak At-chan zapůsobí na vás, ovšem já jsem pokaždé, když se chvíli dívám na to, co dělá s tou figurínou, a jak si při tom rozmaže rtěnku po obličeji, zralá na sprchu. Buď na horkou a hodně, hodně dlouhou (lepší varianta), nebo krátkou a studenou (horší varianta).

Glamorous - "Glamorous" znamená "krásný", "přitažlivý". A přesně to vystihuje jak podstatu PV, tak celé písničky. Lidem, kteří mají špatnou náladu, doporučuji užívat toto video minimálně 3x denně.

Rakuen - Z Rakuenu budete buď nadšení, nebo v půlce usnete, těžko se najde něco mezi. Mně osobně připadalo to, jak se všichni drží za ruce a chodí při tom pořád dokola, fascinující.

Romance - Když se s T'Sal bavíme o B-T a přijde řeč na někoho ze svaté trojice Atsushi, Hisashi, U-Ta, nejčastěji používám větu: "Já bych ho...", doprovázenou velmi významým rozhozením rukou a pohledem, který naprosto jasně říká, co že bych s tím dotyčným nejradši provedla. Po shlédnutí Romance pochopíte minimálně to, proč takovou věc říkám o At-chanovi.
Ten chlap by měl mít na svůj sex-appeal zbrojní pas.

Galaxy - Trochu připomíná Rendezvous, ale začátek stojí za shlédnutí.
Proč?
Atsushi spí.
A kterou ženu by v tu chvíli nenapadlo, jaké by to asi bylo, probouzet se vedle něj? *dlouhý povzdech*

Lucy - Bullets-shooting Superstar - Jak vidíte podle názvu skupiny, tohle už není klip přímo od B-T, ale má v tom prsty Hisashi, takže výsledek stojí za to. Co na tom, že Hisa-chan neumí zpívat? Já bych ho poslouchala pořád.

Schwein - You're My Disease - Další starší "vedlejšák" a projekt, kam si odskočil jak Hisashi, tak Atsushi.
Složení 2 Japonci, 2 Evropani tomu seskupení rozhodně prospívá - pokaždé, když kluci skládali spolu, vznikly z toho velmi zajímavé texty (a všechny byly 18+, pochopitelně). I tenhle má své kouzlo, vždyť... kdo z nás nikdy v životě necítil potřebu zakřičet na někoho: "You're my disease!"?
Já si to tedy u některých jedinců říkám docela často. :oD

I dnes v Olomouci...

2009-03-24T21:16:00.006+01:00

... sněžilo.

... lidé psali a nacházeli vzkazy:

("VYPROŠUJI SI, aby kdokoli používal moje potraviny. To jste takový po.... socky, nebo co? K.")

Nic, co nemusí být v lednici, si v kuchyni nenechávám, všechno syslím u sebe v pokoji.
A mám klid.
Uznávám, ty poličky nad linkou tam jsou proto, aby se používaly, ale sakra, lidi, tady jsme v Čechách. Co si nepřiděláte visacím zámkem, to vám znárodní. ;o)

PS: Zjistila jsem, že nejlepší způsob, jak překonat únavu, když se člověk vrátí odpoledne ze školy, je postavit si na stůl židli, sundat závěsy, záclonu, umýt okno, a až dopere pračka, zase všechno navěsit na své místo. Vřele doporučuji, probralo mě to jako nic jiného.

----------------
Now playing: Rihanna - Hate That I Love You
via FoxyTunes

Tři vlastnosti, které se u mne projeví, když mám obzvláště "bitchy" náladu

2009-03-23T19:21:00.005+01:00

... což je poslední dobou dost často.

Neodbytnost.
Chudák Watanabe-sensei už ze mě má asi trauma. Jednou nám slíbil sepsat nějaká pravidla na užívání "-zu" vs. "-zu ni" (jeden ze záporů, který se občas používá v písemné formě) - a pořád nic.
Tak mu to každou hodinu se sladkým úsměvem připomínám.
Ne proto, že bych tolik stála o to vysvětlení, bez zu/zu ni se relativně dá žít, ale... je tak kawaii, když si vyčítá svou vlastní sklerózu. :oD Minule se dokonce - zatímco se asi tisíckrát omlouval - začal zoufale mlátit deskami do hlavy.

Dnes jsem mu to tedy řekla radši ještě během přestávky (myslela jsem si, že to bude ohleduplnější)... a on, schovaný za bílou tabulí na kolečkách, normálně padnul na kolena, opřel se o lavici... vypadal naprosto zdrceně. :oD Nebýt tak zdrženlivá a od přírody spíš odtažitá, asi bych ho šla útěšně poklepat po rameni. Takhle jsem se jenom zeptala: "Sensei... jste v pořádku?". :oD

Nejhorší i nejlepší zároveň na tom ovšem je, že on chce, abych mu to připomínala. Prý, že dokud ta pravidla nepřipraví a nepřinese, mám mu to připomínat pořád dokola a dokola.

Heh... s radostí. *ďáblík*

Na konci dnešní hodiny mi dokonce řekl, že když zapomene i příště, mám ho praštit. Na to jsem vyvalila oči a vykoktala, že něco takového bych nikdy neudělala (Jistě, jsem duchem trochu sadista, ale uhodit Watanabe-senseie? To bych si tu ruku dřív snad radši usekla. :oD). Díky bohu, že na své "Dóšite?", neboli "Proč?" neočekával odpověď.

Dobrá paměť
To jsem se takhle odpoledne potkala na chodbě s T'Sal a její kamarádkou Sabinou, daly jsme se do řeči o testu, který jsme si včera všechny tři dělaly na Facebooku... a najednou mi T'Sal řekla, že ve škole viděla nějakého pěkného, vysokého chlapa s kratšími, černými vlasy.
"Takového... co se často objevuje u nás na katedře?" ("u nás na katedře" = na japonštině) rozsvítilo se mi. "A chodí tam venkem, vždycky vyleze z balkónu..."
T'Sal se pustila do Sabiny, jak to, že ona si nevšimla, když já hned vím (přeci jen, strávily jsme spolu 4 roky na gymplu a vkus na chlapy máme relativně podobný, takže... já bych se spíš divila, kdybych okamžitě nepoznala, o kom mluví).
Navíc, tohohle jsem si všimla už před rokem a půl. :oD
Pak jsme se ještě s T'Sal shodly, že vypadá, jako kdyby byl spíš z romanistiky, takový trochu jižanský typ. Poznává ho někdo?

Každopádně, jakmile jde o letopočty, nebo jména (Spock, který nás dal s T'Sal víceméně dohromady, pro mne byl velmi dlouho "Ten na S"), Sárinka tápe. Ale pamatovat si, kde se kdy mihnul hezký chlap, nebo pěkná ženská, to by mi šlo. X____x

Mazlivost
Jistě, o pár odstavců výše jsem uvedla, že jsem od přírody spíš odtažitá. A to je svatá pravda. Nikdy mě nikdo nezneužil, neznásilnil, nemám za sebou žádný traumatický zážitek z dětství, ale přesto mi trvá, než k sobě někoho pustím - jak na duševní úrovni, tak na té, která se týká osobního prostoru.
Stručně řečeno, nesnáším, když na mne sahá někdo, komu jsem to vnitřně nedovolila. A ještě déle mi trvá, než s tím začnu sama. Přičemž nemyslím nějaké intimní dotyky, vůbec, mluvím o těch obyčejných, jako třeba vzít někoho kolem ramen, jen tak do něj šťouchnout, nebo poplácat po zádech. A pokud už jsem vás někdy objala, pak si můžete být jistí, že vás považuji za blízké přátele (nebo mám zrovna svou extrovertní chvilku).

Výjimkou a průkopnicí v téhle oblasti pro mne byla Merry - to jí vděčím za to, že už jsem nejsem taková netýkavka jako kdysi. Naopak, je tak úžasná, že u ní nemám problém říct prostě: "Mámo, potřebuju obejmout.", případně: "Mámo, omazlit, prosím." - jako třeba teď, o víkendu.
Chybělo mi jen tak se ve vší počestnosti válet v posteli, probírat nesmysly (tj. chlapy, školu, život...) a hrabat se Merry ve vlasech. :oD

Tímto bych jí ráda oficiálně poděkovala, že ze mne dělá lidskou bytost. :oD

----------------
Now playing: Sakurai Atsushi - Taiji
via FoxyTunes

Foťák v mobilu je prokletí

2009-03-23T14:03:00.003+01:00

Mix 3

10 úlovků z posledních několika týdnů, 10 relativně dlouhých komentářů (na to, že obvykle píšu k fotkám jen pár slov).

V tomhle žiju. ;o)

----------------
Now playing: BUCK-TICK - Jonathan Jet-Coaster
via FoxyTunes

Po čem ženy touží

2009-03-22T19:18:00.005+01:00

Když jsem tady nedávno zmiňovala Sandokana, ani jsem netušila, jakou nostalgii tím v některých lidech vyvolám. Já a BriaBennie jsme se nakonec daly do stahování české verze - všech šesti dílů, pochopitelně, a jak jsem jimi tak postupně proklikávala, narazila jsem na velmi zajímavou scénu:

Britové chystají lov na tygra. Sandokan, který se předtím léčil v domě jednoho z místních anglických mocnářů, se připravuje na odchod. Tu ale přichází krásná Marianna, jež se o něj v době jeho nemoci starala. Že se do sebe ti dva už dávno stačili zamilovat, je evidentní.

A teď sledujte ten dialog:

M - Marianna, S - Sandokan:

M: "Výsosti, vy nepojedete na lov?"
S: "Ne, mylady. Odjíždím."
M: "Vážně?"
S: "Ano. Dneska."
M: "Už tak brzy?"
S: "Lituji, že už nemám horečku, lady Marianno. Přál bych si znovu blouznit ve snu mezi životem a smrtí, protože v takových okamžicích jsem viděl přelud nádherné ženy. Zdálo se mi, že by mě mohla chápat. A možná i milovat, jako mě dokázala léčit. Věřil jsem, že až do konce mého života... mě už tenhle nádherný přelud neopustí. Pak mi horečka přešla a můj sen se rozplynul. A proto odcházím." *jde pryč*
M: "Výsosti! Říkáte mi věci, na které jsem čekala. Lépe řečeno, snila jsem o nich. Zůstaňte ještě... prosím."
S: "Mylady, vy jste řekla, že darovaný prsten má u vás zvláštní význam. Je to zaslíbení, jak se domnívám. I my máme zvyk s takovým významem. Zabijeme tygra pro milovanou ženu. A já zabiju tygra pro vás, lady Marianno." *otočí se a odběhne mezi stromy*

Co, sakra, dělám špatně? Proč mi ještě žádný muž nikdy neřekl, že pro mě zabije tygra? T____T Jistě, je to laciné, ale... FUNGUJE TO! Každá žena chce občas slyšet, že někomu stojí za to, aby pro ni riskoval život. Třeba kvůli nesmyslu, nejde přece o to mrtvé zvíře (zvířátka jsou lepší živá), jde o tu snahu.

Jenže... nevím, jestli je to způsobené jen mou vrozenou skepsí k opačnému pohlaví, ale někdy mám pocit, že dnes by chlap pro tygra nedošel ani v případě, že by ho zmraženého prodávali v supermarketu. X____x

A ano, i my ženy jsme se změnily, to uznávám.
Jsme soběstačné, občas působíme téměř jako Amazonky a vůbec asi vypadáme, že s žádným lovem na tygra pomoc nepotřebujeme. Ovšem... které dívce či paní by se nelíbilo, kdyby věděla, že jen kvůli ní se "ten její" klidně vydá s nožem do džungle, připraven pro ni kdykoli zemřít?

*povzdychne si*

Chci tygra.

----------------
Now playing: Tarja Turunen - Sing For Me
via FoxyTunes

Fuck you!

2009-03-20T21:44:00.007+01:00

For being so smart
Unable to act
Care for you, I care
Keeping apart

Fuck!

Yearning
On purpose
Upside down

You!

Falling
Unnoticed
Can't leave you
Killed away

Fuck!

Yelling, I...
Over
Using me

You!

Friendly
Unfeeling
Calling me
Knowing

Fuck!

You are
Off balance
Unhappy

You!

You...

FUCK YOU!

… for making it sound
more like a wish
than an insult.

Dodatek: Původně tu ta "báseň" byla bez jakéhokoli dovysvětlení, ale po několika otázkách typu: "O_____o Co se stalo?" si tak říkám, že bych možná měla všechny nějak hromadně uklidnit. :oD
Nestalo se vůbec nic, je mi fajn (pokud si odmyslím z plavání lehce namožené svaly) a rozhodně jsem to nepsala z Bohnic. Naopak, právě tam bych skončila, kdybych tu neodbytnou myšlenku konečně nehodila "na papír".
Pokud máte pocit, že je "Fuck you!" tak trochu psycho, pak jsem ráda, že jsem jako rádoby umělec dosáhla kýženého účinku na čtenáře.

Pátek

2009-03-20T12:15:00.005+01:00

Je to jako naschvál - zrovna, když tenhle víkend zůstávám v Olomouci a nemusím tedy ze školy spěchat domů pro věci a pak na nádraží, páteční hodina odpadne. Tedy, odpadne - vyučující si akorát došel pro eseje, které jsme měli odevzdat, a sdělil nám, že je nemocný, takže na to dneska prostě nemá.

Upřímně, doufám, že mu má práce ještě nepřitíží. Dovolte totiž Sárince psát česky na libovolné téma (jen se nějak, jakkoli, musí týkat USA - což už tak trochu vyplývá z názvu předmětu "American Studies 2") a ona se rozjede. Má minulá práce se proto jmenovala "Zvjozdnyj puť aneb Co kdyby Spojené státy nikdy nevznikly a Star Trek vymysleli Rusové".

Docela jsem trnula, když jsem zjistila, že jsem jediná, kdo si zatraceně_dobrému_profesionálnímu_překladateli dovolil odevzdat něco, co by se při troše fantazie dalo nazvat povídkou, nebo spíš takovým pseudo-uměleckým, prozaickým čímsi, ostatní se pro jistotu drželi osvědčených vysvětlovacích esejí. Ale kupodivu jsem dostala áčko, tj. jedničku a hodnocení:
"Vtipný nápad, i na malém prostoru funguje - a je to i děsivé..." spolu s pozváním na kurz tvůrčího psaní, který se pořádá během čtecího týdne (čti: naoko je volno, ve skutečnosti se dohánějí resty). O____o

Kdybych řekla, že mi to vůbec nezalichotilo, lhala bych. Během čtecího týdne mám sice na programu hlavně četbu na japonskou "Moderní literaturu", takže tohle bych prostě nestíhala, ovšem... *přiblble spokojeně se usmívá*

A mimochodem, i ta esej, kterou jsem odevzdávala dnes, je trochu... trochu víc... diskutabilní. Možná provokativní. Vykradla jsem totiž sama sebe a psala o tom, jak v jedněch amerických novinách situovali Prahu do Československa. Dokonce jsem tam dala i ten stejný obrázek - s poznámkou, že takových mi Google vyhodil 43 300 000. Jen jsem narozdíl od blogu byla víc akademičtější - a pátrala po netu, jak moc se v Americe vyučuje zeměpis.
...
...
No, buď to vyjde, nebo ne. Já si za svým "Evropa? A kde to je?" stojím. :oD

PS.: Mockrát děkuji BrieBennie za beta-read.

----------------
Now playing: HYDE - The Cape of Storms
via FoxyTunes

Mé dětské lásky

2009-03-19T21:45:00.007+01:00

Vinnetou

Čím mě dostal: Rozporuplností. Ušlechtilostí. A citlivostí - která je ovšem patrná pouze v knižní verzi.
Jak mě ovlivnil: Dodnes se mi líbí poněkud... komplikovaní muži.

Paddy Kelly

Čím mě dostal: Upřímně... vzhledem. :oD Pokud si dobře vzpomínám, měl nádherný úsměv... a ty vlasy... *slintá*

Tehdy, když mi bylo devět, deset, jsem si při pohledu na jeho fotky říkala, jaký je to krásný kluk a že takového bych si jednou chtěla vzít. :oD Teď mě napadá, jak by asi vypadal ráno, v mé posteli, vlasy rozprostřené na polštáři... ehm... no... necháme toho. :oD
Jak mě ovlivnil: Čím delší, tím lepší. Pochopitelně, mluvím pořád o těch vlasech.

Sandokan

Čím mě dostal: Očima. Kdyby si ten chlap sundal turban, viděli byste, že má na čele napsáno "SEX"!
Jak mě ovlivnil: Poprvé jsem si všimla, jak může muž vypadat dobře, když se namaluje. Skončilo to u Many.

Geoffrey de Peyrac

Čím mě dostal: Odtažitostí. Sice se do Angeliky zamiloval na první pohled, ale i tak mu trvalo dlouho, než si ji doopravdy pustil k tělu. Pýchou. Svéhlavostí.
Jak mě ovlivnil: Hezký nerovná se sexy. A naopak.

Mirek Dušín

Čím mě dostal: Dokonalostí. Je to sice papírový hrdina a ve skutečnosti bych s ním nejspíš nevydržela v jedné místnosti déle než pět minut, ale... řekněte, nikdy vás nenapadlo, jestli by se takový Mirek Dušínů přeci jen nedal trochu zkazit? *ďáblík*
Jak mě ovlivnil: Mám nerealistická očekávání.

Princ Legolas

Čím mě dostal: Hezkou tvářičkou. Ve filmu pronese sotva pár vět, v knihách to není o moc lepší. Ale jak říká Jon Lajoie: "I can't have sex with your personality.". Legolas je... dekorativní. :oD
Jak mě ovlivnil: Občas mívám záchvaty povrchnosti.

Lucius Malfoy

Čím mě dostal: Arogancí. Kamarádka si "zabrala" Severuse Snapea, tak jsem se musela poohlédnout jinde. Navíc... dlouhovlasý blonďák... historie se opakuje. :oD
Jak mě ovlivnil: Vždycky chci hlavně to, co nemůžu mít.

----------------
Now playing: Rascal Flatts - What Hurts The Most
via FoxyTunes

Life Lessons with Jon Lajoie

2009-03-16T19:58:00.006+01:00

Jon Lajoie je svérázný kanadský komik, který pro sprosté slovo nikdy nejde daleko, a který svá videa pravidelně zveřejňuje na YouTube.

Jon Lajoie je génius, jehož jsem objevila díky Vojtovi. Chtěl totiž zjistit, jak budu jakožto feministka reagovat na Mistrovo veledílo "Show me your genitals", kde jsou ženy degradovány na pouhé nafukovací gumové panny, sloužící k jedinému účelu.

Samozřejmě, je to recese, takže jsem se smála nejmíň deset minut v kuse.

A abych mu nekřivdila s tím šovinismem, Lajoie si umí udělat legraci i sám ze sebe - v "Too Fast" zesměšňuje svou sexuální výkonnost, "Everyday Normal Guy" je zase parodie na typického "mužného muže"... a rap.
Mimochodem, nikdy bych neřekla, že se dá slovo "regular" vyslovit tak sexy způsobem. :oD

Co ovšem opravdu stojí za to - a dá se pustit i lidem, kterým ještě nebylo 18 - jsou jeho lekce do života:

My grandmother once told me: "Jon, if you wanna be successful in life... forget about it, because you're a retard. I'm not sure what she meant by that, but... I'm pretty sure it's a good advice."

Doufám, že se někomu budou Jonovy rady hodit stejně jako mně. Není to dlouho, co mi Vojta jednu z nich připomínal, takže ho teď budu citovat:

"My roommate once told me: "Táto, believe in yourself, work hard and try not to have sex with other girls' boyfriends!"."

A já na to: "X_____x Ach jo." :oD

Američané vynalezli stroj času

2009-03-14T14:53:00.003+01:00

První osobou, která bude mít tu čest ho vyzkoušet, se samozřejmě nestane nikdo jiný, než odvážný prezident USA, Barack Obama, a jeho rodina. Vrátí se někam před 1. ledna 1993.

Nevěříte?

Podle amerických médií jede Obama do Československa

Obama and his wife, Michelle, will be in the two summit cities on April 3-4. On April 5 they will end their trip in Prague, Czechoslovakia.

US defense chief Gates to pass up NATO summit. International Herald Tribune [online]. 2009 [cit. 2009-03-14]. Dostupný z WWW: http://www.iht.com/articles/ap/2009/03/14/america/NA-US-NATO-Gates.php.

A já vám nyní, milí čtenáři, nabízím několik možností, které by to vysvětlovaly:
Autor článku/člověk, zodpovědný za toto tiskové prohlášení:

a) kdysi ve škole chyběl zrovna na tu jednu jedinou hodinu, kdy brali v zeměpise zbytek světa
b) nemá na počítači nainstalovanou aplikaci "Google Earth"
c) špatně vidí, takže na mapě přehlédnul tenkou hranici mezi ČR a Slovenskem
d) si nebyl jistý, jestli je Praha české, nebo slovenské město, a nechtěl nikoho urazit
e) se snaží zmást teroristy
f) patří mezi skalní příznivce filmu "Goodbye Lenin!"
g) je totální ignorant, který si navíc uvědomuje, že je úplně jedno, kam Prahu situuje, protože jeho čtenáře to stejně nezajímá a nemají patřičné znalosti na to, aby ho mohli opravit

----------------
Now playing: Green Day - American Idiot
via FoxyTunes

Dvě malá křídla tu nejsou

2009-03-12T19:53:00.004+01:00

Když mne v nejbližší době potkáte s monoklem, nebo zlomeným nosem, nebojte se. Nejsem obětí domácího násilí. Jen jsem se konečně rozhodla radikálně zakročit a pozměnit výzdobu chodby na našem olomouckém privátě.

Co se sem před rokem a půl, jen o několik týdnů později, než já, přistěhovala Tereza, visely tam totiž fotografie od Anne Geddes - tj. miminka, embrya... a podobné věci, nad kterými bych se asi jako žena měla okamžitě rozplývat.

Ehm. *významně si odkašle*

Jenže teď už je Tereza nějakou dobu v Chicagu, do našeho bytu se pravděpodobně nevrátí... a obrázky za sklem tu přitom zůstaly. Takže, rozhodla jsem se být trochu akční, zašla do Xeroxu, nechala si vytisknout Atsushiho... a provedla naší zdi menší interupci.
Miminka jsou pryč.

Tadáá:

Pokaždé, když teď vyjdu ven, nemůžu z toho obrázku spustit oči a už se mi asi dvakrát stalo, že jsem kvůli tomu málem přehlédla roh. Zatím jen málem. Ale jak jsem říkala na začátku, pokud mě potkáte s monoklem...

*pokrčí rameny a jde se znovu podívat na chodbu*

Jak Sarah sbalit jediným e-mailem

2009-03-11T19:12:00.011+01:00

Přemýšleli jste někdy o tom, že byste se pokusili Sarah svést? Považujete se za jejího tajného ctitele a rádi byste byli něco víc?

Pak jste tu správně!

Jason z MySpace pro vás pečlivě připravil sbírku těch nejosvědčenějších tipů a triků, které když upotřebíte všechny najednou (nebo alespoň velkou většinu z nich), Sarah vám padne k nohám/do postele/kamkoli chcete.

Je to jednoduché! Jen sledujte a učte se od mistra.

Začátek e-mailu: "hi sarah :)". Jedině. Malými písmeny. Všichni víme, jak je Sárinka skromná, na vlastním egu té altruistce ani trochu nezaleží. A na zdvořilosti už vůbec ne. To, že i se svou nynější soul mate si kdysi dávno vykala, je pouhá náhoda.
Lichotka hned v úvodu: "think u have a great smile :)". Vždycky používejte komplimenty podobné těm, které nedávno slyšela od jiných lidí. Okamžitě si vás tak zapamatuje.
Sarah je přemýšlivý, zádumčivý člověk, takže pokud jste Čech, přimějte ji, aby o tom pochybovala! Místo "v" pište zásadně "w", dělejte schválně gramatické chyby. Budete tak působit tajemně! V případě, že hovoříte anglicky (jako například já, Jason), nezapomeňte zdůraznit, odkud jste (v mém případě USA) a používejte místní slang, kterému Sarah porozumí jen horko těžko. "You" taktéž neexistuje, na to slovo ihned zapomeňte a nastavte si, aby se vám automaticky přepisovalo na pouhé "u". Nasadíte jí tím brouka do hlavy, to se počítá.
Pochlubte se, kolikrát jste viděli "conana", "arnolda", a jak moc vás to ovlivnilo v dalším životě.
Sdělte jí něco, na co by sama nepřišla, abyste působil jako intelektuál. Například: "california is the best place in the usa,lots of cool people but some bad people too who are arrogant". Nahraďte "kalifornii" jiným státem, o němž zatím nic neví.
Zdůrazněte, že jste nikdy nebyl v Evropě, ale rozhodně byste si tu chtěl "zapařit".
Na konec zprávy přidejte několik fotografií svého těla. Samořejmě, musíte tam být jen ve spodním prádle. A zvlášť si dejte záležet na tom, aby vynikly všechny vaše svaly, víte přece, jak miluje kulturisty. Vzor ZDE.
Podpis. Když bude vaše jméno začínat jediným velkým písmenem v celém e-mailu, ukážete tím, že jste kus chlapa. Nadsamec, nad kterého není.
Zprávu odešlete a čekejte na odpověď. Zcela jistě se jí dočkáte během několika hodin, ne-li minut.

Váš Jason.

============================

Omlouvám se za tak cynický a sarkastický příspěvek, ale některé zprávy, které mi chodí na MySpace, prostě nejdou ignorovat. Nebo... jdou, ovšem byla by to věčná škoda. Zvlášť, když jsem ve velmi rýpavé, nebezpečné náladě.

----------------
Now playing: Alanis Morissette - I'm a Bitch
via FoxyTunes

České národní obrození 2

2009-03-11T10:15:00.000+01:00

Náš Watanabe-sensei je v novinách!

Japonec v Olomouci: Chci v češtině frázi "Je mi je tma."

Ne, že bych snad chtěla být šťouravá, nebo měla v úmyslu se navážet do rychlosti, s jakou si některé noviny všímají místních zasloužilých jazykotepců, ale musím prostě připomenout, že JÁ o tom jeho projektu psala už 26. září 2007.

Jistě, závěr:

"Tedy, je to Japonec, navíc chlap, tudíž rozumět po lidské stránce mu asi nikdy nebudu, ale nic mi nebrání v tom, abych se na středeční hodiny s ním nezačala těšit."
*jen tak mimochodem shledává, že je docela zábavné citovat samu sebe*

... byl sice naprosto scestný, protože teď bych za senseie (a vůbec kohokoli z japonské sekce KASu) dala klidně ruku do ohně, ovšem to se nepočítá. Prvenství je beztak moje. *ďáblík*

----------------
Now playing: Mylene Farmer - Désechantée
via FoxyTunes

Papír snese všechno

2009-03-09T21:32:00.008+01:00

Někdo si ráno, ještě před tím, než vyleze z postele, něco přečte, někdo sáhne pro dálkový ovladač a pustí si televizi. Já zase pokaždé natáhnu ruku, zapnu notebook a pak se podívám, co je kde nového - kdo mi v noci napsal, co se objevilo na Facebooku, jak se má mé zvíře na MySpace, a jaké nové slashovky se teď hledají na "Snarry Fic Find".

Někdo ráno vstane s úsměvem, někdo zahájí den tak, že napíše a pošle e-mail, za který ví, že se bude dlouhou dobu nenávidět.

Uhodnete, do jaké skupiny jsem se dnes zařadila?

Já... upřímně, je mi jedno, že tenhle blog čte moje matka, otec... zdravím bábi do nemocnice, doufám, že ty infuze už trochu zabraly... a další lidé, kteří mě možná po dnešku budou považovat za labilní hysterku. Nechci už prostě nikomu nic vysvětlovat, chci se jenom vypovídat, protože je mi mizerně.
Dokud jsem ovšem byla u nás na katedře, tak to šlo. Obklopena spolužáky, přáteli, a tak celkově tou atmosférou "japonštiny" jsem se vážně cítila relativně fajn.
Ale teď... prázdno. Už jsem se několikrát přistihla, že jen zírám do obrazovky, nebo do zdi, hýbu maximálně tak... hrudníkem (=dýchám)... a hlavou se mi honí spousta myšlenek.

Jako třeba... znáte to přísloví, že ženy nikdy neví, co přesně chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou? Je to, bohužel, svatá pravda, jelikož když se teď zamyslím nad tím, co bych si vlastně přála... nevím. Možná se nad to všechno povznést, mávnout rukou... vymazat si kus paměti?

Ne, to poslední asi ne...

Já... většině lidí připadám jako odtažitá, chladná osoba, neschopná opravdových citových investic, takže je pak hrozně překvapí, když zjistí, že... pokud už se rozhodnu nějak "angažovat", jdu do toho naplno. Vždycky říkám, že si můžu dovolit riskovat, protože mám přátele, kteří mě podrží, kteří tu budou, ať provedu sebevětší hloupost, ale...
Někdy prostě ať uděláte cokoli, je to špatně. A to neříkám proto, že bych se chtěla litovat, naopak. Litovat bych se začala teprve tehdy, kdybych víc přemýšlela nad tím, jak zoufalá existence se ze mě v posledních dnech stala.
Což nikdy neudělám.

Říkám si tedy místo toho: "Sarah, jsi už velká holka, bude zase líp.". A tím jsem si jistá, jen... teď, v tenhle konkrétní moment, bych se tu nejradši zamkla, zahrabala pod deku a... dál tupě zírala do stropu.
Protože zírat nebolí.

SarahAlex vs. její svědomí

2009-03-09T07:32:00.005+01:00

Celý život se snažím jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Co mi to zatím přineslo?
Nic.

Ne, dobře, teď asi přeháním - kdybych nebyla, jaká jsem, nenašla bych si tolik skvělých přátel, kteří pro mne znamenají úplně všechno. Kdybych nebyla, jaká jsem, možná bych žila nudný, průměrný život nudného, průměrného člena pokrytecké konzumní společnosti a myslela si, že jsem šťastná.

Jak já bych si to přála myslet.

Jistě, můžete se ptát, co mi vlastně chybí, ale myslím, že teď vám stejně neodpovím. Jsem na to totiž příliš unavená. Ze sebe, ze svých standardů, ze svého křečovitého lpění na morálních hodnotách, které už jsou v dnešní době stejně dávno pohřbené.
Z toho, že i když bych na sebe měla být hrdá, protože jsem potlačila svou "horší", vypočítavější a více kalkulující stránku, tak nejsem, jelikož... tajně jsem právě téhle své části fandila.

Můj favorit ale, bohužel, málokdy vyhrává.
A s tím se nedá nic dělat, život jde dál.
...
...
Merry, doufám, že se brzy objevíš alespoň na ICQ, potřebuju obejmout.

Pozn.: Komentáře u tohoto příspěvku z principu zablokovány, nechci k tomu nic slyšet.

Definice poezie

2009-03-07T18:45:00.005+01:00

Na Britské literatuře 1 jsme dostali za úkol vymyslet vlastní definici poezie. Sice měla být sestavená na základě poznámek a poznatků pěti básníků, kteří se objevili v pořadu, co jsme si měli pustit, ale... já neodolala a sepsala doopravdy vlastní definici, založenou na mých zkušenostech, pocitech a asociacích, takové menší "Podle sebe soudím tebe.":

"Poetry is a very special kind of literary art written by a very special kind of people who are often either unhappy, dissatisfied, insane, depressed or in desperate need to talk to someone."

"Poezie je velmi zvláštní druh literárního umění psaný velmi zvláštním druhem lidí, kteří jsou často buď nešťastní, nespokojení, šílení, deprimovaní, a nebo si zoufale potřebují s někým popovídat."

Připadá vám to pesimistické (názor např. BriiBenie), nebo realistické?

----------------
Now playing: Shakira - Eyes Like Yours (Ojos Asi)
via FoxyTunes

Z Japonska do Horního Jiřetína za 13 dní

2009-03-07T10:44:00.006+01:00

Když jsem ve středu večer kontrolovala stav svého balíčku z Japonska, nestačila jsem se divit. Věci se konečně daly trochu do pohybu:

Zásilka dne 05.03.2009 celně propuštěna do další přepravy.
K zásilce vyhotoven celní výměr – přiložena celní daňová složenka.
Zásilka přepravována k dodací poště.
Zásilka připravována na dodací poště 43402 - Most 2 k doručení.
Zásilka doručována dne 06.03.2009 poštou 43402 - Most 2.
Po neúspěšném pokusu o doručení zásilka dne 06.03.2009 uložena na poště 43543 - Horní Jiřetín.
Zásilka dodána dne 06.03.2009 poštou 43543 - Horní Jiřetín.

... a jak vidíte, teď už mám svůj elektronický slovník doma. Samozřejmě, k tomu, abych se ho naučila ovládat, bych potřebovala ještě další... ehm, slovník, kde bych si přeložila, co znamenají jednotlivá tlačítka, nebo otázky typu "Znak-znak-znak-znak-znak wa jorošii desu ka?", kde normální, slušný student japanologie pochopí akorát tu část s "jorošii" - tedy, jestli si opravdu přeje provést to, co je zapsané v naprosto neznámých znacích.
Bože dej, ať takhle jednou nevyhodím do vzduchu Nový Zéland. X____x
Alespoň, že jako možnosti tu dávají klasické "Hai./Iie.", většinou se totiž člověk setkává spíš s otázkou v nesrozumitelné japonštině a volbou "Yes./No.", což mi připadá poněkud... zvláštní.

Jinak, jak vidíte, můj nový plechový miláček není zase až tak fialový, jak sliboval popis. "Fialové" je pouze víko - a to ten odstín stejně daleko víc připomíná spíš hodně tmavě modrou, takže jsem ho shora ani nefotila, protože pak by se ta barva ještě víc zkreslila.

A ještě jedna věc, úplně z jiného soudku: říkám si, že bych asi zase měla začít psát na svůj LiveJournal. Nedávno mi tu Verča ve vzkazníku vyčetla, že tam skoro nepřispívám - a to je, bohužel, naprostá pravda, jsem prostě líná. Jenže je fakt, že LJ má i své výhody, například možnost zamknout své příspěvky funkcí "FriendLocked", takže si člověk může vybrat, komu co dovolí číst. A to se někdy hodí. :oD

PS.: Čtvrtinu návštěvníků mého blogu tvoří cizinci z jiných států a planet! O____O Jen tak dál, Sárinko. :oD

Má soukromá reality show

2009-03-04T20:01:00.003+01:00

Když člověk obývá obří byt 7+1, ve kterém kromě něj žije i dalších 10 osob, už tak nějak očekává, že čas od času nutně dojde k určitým konfliktům mezi jednotlivými nájemníky. U nás se ale - a to mi připadá vcelku zvláštní - lidé zásadně hádají i domlouvají prostřednictvím jízlivých vzkazů, přilepených buď na kusech nábytku, nebo připíchnutých na nástěnce, nikdy ne osobně:

Reakce na špinavou mikrovlnku:

"Jsem rád, že se tu chováte jako doma. Alespoň vím, jak to u vás doma vypadá."

Papírek na lednici:
"Vypila jsem někomu mléko/snědla jogurt/použila cizí kečup. Vrátím."

Nástěnka:
"K***A!!! Ten věčně plnej mražák jen vašich věcí už nás taky s**e! Nehledě na poličky v kuchyni!!!"

Toaleta:

Zaplať Gackt-san, že jsem ještě pořád ve věku, kdy mi tohle přijde vcelku vtipné.
Kdy mi až tak nevadí, dívat se v kuchyni na to, jak si ti, kteří už do školy chodí jen na jednu hodinu týdně, vaří stylem, že ve čtyřhvězdičkovém hotelu by se vedle nich styděli, zatímco já mám čas maximálně tak na polévku z pytlíku.

Akorát... kdybych téměř denně nenacházela ve sprše čísi špinavé trenky, asi by mi to taky nevadilo.

----------------
Now playing: Shakira - Underneath Your Clothes
via FoxyTunes

Bond? Ubožák. Já jsem Sarah. SarahAlex.

2009-03-02T14:41:00.007+01:00

Na doporučení BriiBenie jsem si sem před několika dny dala nové počítadlo přístupů.
Ne snad, že bych byla nespokojená s tím starým, ale... sakra, lidi, tohle mi na vás, mé věrné čtenáře, práskne pomalu i velikost bot. O____o
A tak jsem se tedy jala provozovat menší průmyslovou špionáž:

Včerejší statistika:

... ze které vyplývají následující otázky a poznatky:

1) Kdo z vás chodí na můj blog z Portugalska? O_____o
2) Mohlo by se mi přiznat všech těch 5 mimozemšťanů? Spocku, jsi to ty?
3) Vy, co používáte Internet Explorer - zvlášť verzi 6 - pozor na něj! Dírami v zabezpeční toho prohlížeče by mohla vést šestiproudá dálnice.

----------------
Now playing: N'Sync - Tearin' up my heart
via FoxyTunes

SarahAlex & BriaBennie vs. Charles Bukowski

2009-02-26T14:50:00.004+01:00

Varování: Následující příspěvek bude z velké části tvořen autentickou konverzací mezi mnou a BriouBennie, k jejímuž uveřejnění jsem dostala svolení.

Jednoho krásného dne jsme si tak s mou drahou soul mate povídaly o literatuře, resp. autorech, které ani jedna z nás moc nemusí:

SarahAlex (20:30:51 10/02/2009)
Kdysi jsem jen tak otevřela Starce a moře.... a hned jsem ho zase zavřela. :-D Nevím, třeba jsem na to byla moc mladá – tedy, určitě - abych to pochopila, nebo aby mi to mělo, co říct. Ale jak jsem viděla nějaká další díla, připadalo mi, že má takový... "drsný", chlapácký styl psaní. Ten obecně nemám ráda - proto mi třeba vadí i Bukowski, nebo Viewegh.

SarahAlex (20:31:49 10/02/2009)
Na druhou stranu, ve třeťáku na gymplu, nebo kdy to bylo, jsme na nějaké suplované hodině dostali právě Hemingwaye v angličtině a tam mi to tak strašné nepřipadalo. Takže těžko říct...

Bennie (20:31:56 10/02/2009)
Toho prvního mám tenhle měsíc na zpracování. :D

SarahAlex (20:32:23 10/02/2009)
Bukowského? :-D

Bennie (20:33:20 10/02/2009)
Ano. :)

SarahAlex (20:33:52 10/02/2009)
No, tak to upřímnou soustrast. :-D

Bennie (20:35:32 10/02/2009)
Podívám se zítra. :)

A pak bylo ticho po pěšině - tedy, až do dnešního dne, kdy Bennie konečně začala skenovat a následně opravovat Bukowského "Ženy".

Bennie (10:22:16 26/02/2009)
Bože, za co mě trestáš?! Ten Bukowski je děsnej! :D

SarahAlex (10:23:29 26/02/2009)
Já ti to říkala. :-D

Bennie (10:24:59 26/02/2009)
Fakt, tohle je... :-! :D (pozn.: :-! na ICQ vypadá jako zvracející smajlík)

Debata pokračovala, hovor se stočil jiným směrem... ale má drahá přítelkyně se pořád ne a ne vyrovnat s jeho stylem psaní:

Bennie (11:15:39 26/02/2009)
Zbláznila by ses z toho. :D

SarahAlex (11:19:30 26/02/2009)
Možná, ale byla bych šťastný blázen. :-D

Bennie (11:20:24 26/02/2009)
To ano. :)

SarahAlex (11:24:48 26/02/2009)
Takhle jsem akorát blázen, co vyžírá plechovku kukuřice jen tak. :-D

Bennie (11:25:19 26/02/2009)
Aspoň u toho nemusíš číst Bukowského. :D

SarahAlex (11:26:11 26/02/2009)
Jo, to je pravda. :-D Jako víš, že mi nevadí číst o sexu, naopak. Slahovky, které tu do sebe denně házím, jsou plné popisného sexu. Ale je to napsané trochu... líp než tohle. :-D

Bennie (11:28:04 26/02/2009)
Já neříkám, že se bráním všemu, ale tenhle styl se mi prostě příčí. :) O sexu jako takovém se mi nehnusí číst. :)

SarahAlex (11:28:42 26/02/2009)
Jasně, já to chápu, taky se mi to hnusilo. Je v tom všechno, co na chlapech nesnáším - ta jejich primitivnost.

Bennie (11:29:47 26/02/2009)
Právě. :D Stroj na pohyb dopředu dozadu a mysl nikde.

Jistě se teď někteří pánové v duchu ozvou, že oni takoví vůbec nejsou a že nemám být omezená puritánka/slepice/předpojatá_feministka, atd.
Prosím, na to máte svaté právo.

Bennie (14:02:22 26/02/2009)
Tuhle knihu asi nerozdýchám. :D

SarahAlex (14:02:35 26/02/2009)
Co tam zase je? :-D

Bennie (14:04:45 26/02/2009)
No, tak teď zrovna je tu třeba tahle pasáž:
Pili jsme celý den a v noci jsem se opět pokusil s Mindy pomilovat. Byl jsem ohromen a zděšen, když jsem zjistil, že má velkou k***u. Extra velkou k***u. Tu noc předtím jsem si toho nevšiml. Je to tragédie. Pro ženu ten největší hřích. Makal jsem a makal. Mindy ležela, jako kdyby se jí to líbilo. Prosil jsem boha, aby to tak bylo. Začal jsem se potit. Rozbolela mě záda. Bylo mi mizerně, nevolno. Připadalo mi, že se jí k***a ještě zvětšuje. Necítil jsem nic. Bylo to, jako když se pokoušíte š***t s velkým vytahaným papírovým pytlem. Tak tak, že jsem se dotýkal stěn.
(pokusila jsem to trochu cenzurovat, aby ten příspěvek nemusel být zase 18+ X____x)

SarahAlex (14:13:27 26/02/2009)
Omg, jeho problémy bych chtěla mít. :-D To toho idiota nenapadlo, že ho má prostě malýho? :-D :-D

Bennie (14:14:07 26/02/2009)
Něco takového by si takový pán světa nepřipustil. :D

SarahAlex (14:15:27 26/02/2009)
Fakt tě lituju, zlatí. :-D

Bennie (14:16:22 26/02/2009)
Na druhou stranu, až tohle dočtu... můžu na sebe být hrdá, že jsem přežila. :D

SarahAlex (14:17:46 26/02/2009)
To ano. :-D A je děsivé, že se to tolika chlapům líbí :-D

Bennie (14:18:54 26/02/2009)
No, protože na čtení nepotřebují skoro nic z mozku... :D :D

Tak si říkám... vážně už na světě nejsou žádní muži, kterým by se normální ženská nemusela smát?
Samozřejmě, myslím si, že několik takových znám, ale má skeptická část hned namítá, jestli to nebude jen tím, že o nich zdaleka nevím vše. Vždyť i můj otec, poslední solidní chlap ve vesmíru, má koneckonců Bukowského ve své knihovně. :oD

Hmm, dám tomu dalších dvacet let, pak se uvidí.

Happy birthday to me aneb další diskriminace osob, které neumí anglicky (sorry about that)

2009-02-25T23:34:00.001+01:00

Děkuji BrieBennii za krásné přání. Já věděla, proč jí tehdy povolit přispívat na můj blog. :oD

Mé díky taktéž patří všem, kteří si na mne dnes vzpomněli. Dosažení 21 let už sice není důvod k oslavám, nebo gratulacím, ale stejně... je to od vás hezké. :oD

*vytáhne z kapsy dárek pro všechny její čtenáře*

Cascando
Samuel Beckett

1
why not merely the despaired of
occasion of
wordshed
is it not better abort than be barren

the hours after you are gone are so leaden
they will always start dragging too soon
the grapples clawing blindly the bed of want
bringing up the bones the old loves
sockets filled once with eyes like yours
all always is it better too soon than never
the black want splashing their faces
saying again nine days never floated the loved
nor nine months
nor nine lives

2
saying again
if you do not teach me I shall not learn
saying again there is a last
even of last times
last times of begging
last times of loving
of knowing not knowing pretending
a last even of last times of saying
if you do not love me I shall not be loved
if I do not love you I shall not love
the churn of stale words in the heart again
love love love thud of the old plunger
pestling the unalterable
whey of words
terrified again
of not loving
of loving and not you
of being loved and not by you
of knowing not knowing pretending
pretending
I and all the others that will love you
if they love you

3
unless they love you

Nemůžu říct, že bych Beckettovy básně chápala. Naopak, u ostatních, které jsme dostali jako ukázku, se mi pokaždé vybavila má oblíbená hláška ze seriálu M*A*S*H: "Tak to mě přivažte k praseti a vyválejte v bahně.", ale tahle... *povzdech*
Zaplať ďábel, že jsme ji ve škole nemuseli rozebírat, nebo se k ní vyjadřovat, jelikož... řekla bych, že od vysokoškoláka se nejspíš očekává jiná, tj. akademičtější a fundovanější odezva, než přiblble šťastný výraz a citoslovce "skvííík" (má reakce na část 2). :oD

Kdo neslaví se mnou, slaví proti mně. Happy birthday to me!

----------------
Now playing: BUCK-TICK - Message
via FoxyTunes

Jednadvacet - voko bere

2009-02-25T21:35:00.005+01:00

Drahá SarahAlex,

prvně jsem přemýšlela, že Ti sem umístím zcela záškodnicky nějakých dvacet jedna vtipných mouder o životě, dokreslených obrázky mužů s myšlenky vystihujícím výrazem, ale to se ukázalo jako nemožné. :D Nebo spíše, nemožné v tak krátkém časovém úseku, jaký mi dnešek poskytuje. Uchyluji se tedy k hazardnímu pokusu, za který mě můžeš, až se uvidíme, klidně praštit do oka. ;)

Bude to znít neuvěřitelně, ale UŽ JE TI 21!

A tak přemýšlím, co Ti tu zanechat jako virtuální dárek k Tvým dnešním narozeninám… Možná… Až budeš mít zase pocit, že už jsi stará páka, které pomalu a jistě táhne na onu dnes už jednou zmiňovanou třicítku, zkus se na to podívat trochu jinak. Třeba… že je Ti 20 + 1. ;)

Všechno nejlepší Ti přeje Tvá Bennie! :o*

Hidehiko Hoshino (Buck-Tick) - Jarring Voice - FAQ

2009-02-23T19:53:00.006+01:00

Q: "Tell me, boy...."
"Voice... Jarring voice..."
Může tohle tvořit 2/3 textu písničky? Zajímavé písničky?
A: Ano. A ano.

Q: Co tím chtěl autor říct?
A: ............. *krčí rameny*

Q: Opravdu tam zpívá ten suchar Hide, který se jindy téměř neprojevuje? Nějak se mi to nezdá.
A: Je to divné, ale je to tak. Taky je to jeho jediný sólový počin, kde se chopil mikrofonu.

Q: Jak při koncertu poznám, že je Hide naživu, když zrovna nehraje?
A: Dýchá. Sice mělce, ale dýchá.

Q: Co vydává v "Jarring Voice" ten zvláštní kovový zvuk?
A: Má teorie: bušení do mírně zvlněného plechu.

Q: Kde si ten klenot můžu stáhnout?
A: http://www.mediafire.com/?izud2mzicjm

Sharp PW-AT780

2009-02-22T09:54:00.003+01:00

Díky Vojtově nezměrné ochotě a pomoci jsem si před několika dny přes eBay objednala japonsko-anglický elektronický slovník. Samozřejmě, nebylo to jednoduché - musela jsem kvůli tomu dokonce překonat svůj odpor k byrokracii, bankám.... (seznam pokračuje)... a zajít na olomouckou pobočku České spořitelny, aby mi zvedli limit zabezpečených plateb:

Já: *sedí s čísílkem v ruce a čeká* "Takže... co že to chci?"
Vojta: "Zvýšit na svém kreditním účtu limit zabezpečených plateb."
Já: "Fajn. A seš si jistej, že tam nemůžeš jít se mnou? Já bych řekla, že tady manžel jim to vysvětlí."
Vojta: "To zvládneš."
Já: *rezignovaně* "Ok."

Abyste byli v obraze, kvůli čemu jsem riskovala setkání s úředníky - můj budoucí elektronický mazlíček má vypadat asi takhle:

... přičemž jsem si ho vybrala ze tří přibližně stejných modelů, které mi Vojta ukázal (sám si předtím jeden pořizoval, takže byl v obraze ohledně funkcí a cen):

Vojta: "No, a tady máš nahraný tenhle slovník, zatímco tady je jiný... no, používá se trochu míň, ale..." *přednáška pokračuje*
Já: "Ehm..." *všimla si "color: grace violet"*
Vojta: "A tady zase..."
Já: "Vojtí..." *pohled ženy v nesnázích* "Já bych chtěla ten fialový."
Vojta: *obrátí oči v sloup* "Chápu. Ten fialový."

Dnes jsem dostala od prodávajícího číslo EMS zásilky, takže budu moct svůj slovník sledovat a pravidelně vás informovat, kde se právě nachází. Zatím je stále v Japonsku, konkrétně tady:

Prefektura Fukuoka, Kjúšú

----------------
Now playing: BUCK-TICK - Memento mori
via FoxyTunes

Letní semestr

2009-02-16T19:47:00.005+01:00

... začal v Olomouci velmi tradičně.
Sněhovou vánicí.

Naštěstí, když jsem ráno jela do školy, potkala jsem v tramvaji Martináskovou-sensei a ta byla tak laskavá, že hned jak jsme vystoupily, řekla mi, ať se s ní schovám pod její deštník, jinak zase nastydnu. :oD
Hmm, co by asi udělala, kdybych se neovládla a vděčně jí skočila kolem krku? :oD

*chvíli přemýšlí, ale pak pokrčí rameny*

První hodina tohoto semestru, Britská literatura, však mé nadšení trochu zchladila. Tedy, byla tam zábava, přednášející působí sympaticky... jenže problém je v tom, že s námi hodlá dost podrobně rozebírat poezii. Naše názory, myšlenky, pocity... A na to já prostě nejsem - popsat mu do detailů, jak probíhá gynekologické vyšetření, by pro mne bylo daleko méně osobní a trapné, než se tam svěřovat, jak na mě zapůsobila ta která báseň.

Ostatně, co je komu do toho? Takové věci se podle mého nemají rozpitvávat někde veřejně, v hodině. A ačkoli můžete namítnout, že přeháním, moje pocity jsou prostě moje pocity a já nemám potřebu se z nich zpovídat, cizím lidem už vůbec ne, takže... snad se tam tomu nějak vyhnu.

Zbytek dne se pak nesl v poměrně optimistickém duchu - na konverzaci jsem se po prázdninách neztrapnila a celkově jsme na japonštině najeli na speciální třídenní režim přednášek o moderní japonské literatuře. Vyučuje nás profesorka Švarcová z Karlovy Univerzity, kapacita v oboru - což považuji za dobrou zkušenost, bude mi ctí od ní na konci semestru dostat podpis do indexu.

A poslední věc - děkuji Merry za zaslání tolika pěkných obrázků Toshiho (mé díky patří i dvěma nejmenovaným osobám, které jí umožnily si ho nafotit). Sice mě včera po té cestě vlakem zase bolela hlava, ale pohled na polonahého Japonce, máchajícího se ve vodě, působil téměř jako paralen.

----------------
Now playing: Buck-Tick - Fly High
via FoxyTunes

Valentýn

2009-02-14T00:16:00.005+01:00

Nejdřív jsem tak uvažovala, jestli má vůbec cenu, aby se někdo jako já, tj. chronický samotář, se kterým už vlastní rodina pomalu ztrácí trpělivost ("To já ve tvém věku..."/"Tak co, pořád nikdo na obzoru?"), pokoušel vyrobit něco ve stylu "valentýnského příspěvku na blog".

Pak jsem si ale řekla, že to přeci jen zkusím, a začala o tom přemýšlet víc vědecky.
Z mého rozjímání o vztazích v závěru vyplynulo, že se v mém okolí vyskytuje několik základních skupin osob.
Rozdělení je následující:

Lidi, které:

mám ráda a oni to ví
mám ráda daleko víc, než si myslí
mám ráda o trochu víc, než si myslí
mám ráda daleko méně, než si myslí
mám ráda o trochu méně, než si myslí
nemám ráda a oni to ví
nemám ráda daleko víc, než si myslí
nemám ráda o trochu víc, než si myslí
nemám ráda daleko méně, než si myslí
nemám ráda o trochu méně, než si myslí
neznám, ale ráda bych je poznala
neznám a ani znát nechci

Jedincům ve skupinách 1, 2, 3, 4, 5, 6, a 11 upřímně gratuluji a přeju jim hezký svátek zamilovaných.
Čísla 6, 7, 8, 9, 10 a 12, no... stává se i lepším z nás. ;o) I vám ale všechno nej.

PS.: Pokud si někdo nejste jistý, do jaké skupiny u mne patříte, nebo máte jakékoli pochybnosti, nebojte se zeptat, ráda odpovím. A abyste neřekli, že jsem úplně morbidní, tady je pro vás pro všechny jedno pěkné valentýnské srdíčko:

----------------
Now playing: Chinaski - Válka
via FoxyTunes

Pochvala Terce

2009-02-13T17:42:00.005+01:00

Tímto veřejně chválím svou sestřenici Terezu, zde vystupující jako Vari, kterážto nepodlehla pokušení přečíst si můj příspěvek 18+ a podle slov naší bábi dokonce odešla z místnosti, když se o tom začaly s tetou bavit.

Vezměte si z této dívky příklad, přátelé. Kdyby byli všichni mladí takoví, my důchodci bychom se měli mnohem líp.

Za odměnu přikládám video, u jehož sledování jsem málem spadla smíchy z postele - Terko, užij si Daniela ze Stargate a jeho dokonalé napodobení německého přízvuku:

Letem světem

2009-02-09T13:32:00.004+01:00

Škola
Na dnešek jsem měla zapsané dvě zkoušky - anglickou morfologii (od devíti) a japonskou "Klasickou literaturu" (od deseti) - přičemž na přípravu mi, jak už se tohle zkouškové stalo dobrým zvykem, zbylo kvůli jiným předmětům pouze minimum času.

Když vám řeknu, že na morfologii musím ještě jednou (tohle byl teprve první pokus) a z literatury mám za jedna, vyvodíte si z toho, který ze svých dvou oborů mám podstatně radši? :oD

S Martináskovou-sensei jsme kromě zkoušení probraly i mou esej (za ni se uděloval zápočet), bylo mi totiž vytčeno, že jsem ji napsala až moc... sarkasticky. :oD Takže jsem se radši pro jistotu zeptala, jestli mi pořád chce dělat vedoucí práce, až budu psát bakalářku, přeci jen, nedivila bych se, kdyby změnila názor. :oD
Ale naštěstí, slíbila mi, že mě bude krotit a usměrňovat (má ode mne svolení i pohlavkovat, když budu příliš ironická), tudíž... *oddychla si*... nemusím jít o dům dál. :oD A docela se na to těším, jsem si poměrně jistá, že tohle budou konzultace, na které budu chodit ráda.

Chcete mě?
Odjíždím z Olomouce až ve čtvrtek ráno, přičemž zítra a ve středu mám na programu pouze psaní esejí. Je to sice záslužná činnost, vyžadující spoustu času, ale na druhou stranu, nemůžu tady datlovat do počítače celý den, takže... nemáte někdo náladu na kus řeči? Pokud se budu snažit rozptýlit sama, ještě bych mohla třeba... nedejgackte začít uklízet. A to by moje záda zabilo. Proto se ptám... chcete mě? :oD

(stejně jsem tu pomalu nepotkala živou duši, většina lidí si spokojeně odpočívá... buď v pokoji, nebo doma, takže se asi nikdo neozve, ale říkala jsem si, že to alespoň zkusím)

Můj život je absurdní drama
Přiznejte se, co máte v koupelně? Hm?

Když jsem se minulý rok snažila sehnat nějaké obyčejné plastové cosi, do kterého bych si mohla postavit svůj zubní kartáček, samozřejmě, jako naschvál měli ve všech domácích potřebách snad jen... vázy z broušeného skla. X___x
Pak mi ale Merry jednoho krásného dne věnovala prázdný kelímek od zmrzliny z McDonaldu... a já měla vystaráno. Jenže dnes jsem zjistila znepokojivou věc.

Začal se rozpadat. *to je to drama*

...
...

Naštěstí, díky ekonomické krizi teď světu vládnou levné, plastové výrobky, takže jsem byla ve svém lovu podstatně úspěšnější. Když jsem však se svým červeným "čímsi" přišla ke kase, prodavačka se na mě podívala tak udiveně a podezřívavě, jako kdybych si kupovala minimálně kilo dynamitu:

"Jen ten jeden kelímek?" O____O
Já: *hrdě* "Ano." *v duchu: "JE TO NA ZUBNÍ KARTÁČKY, TY IGNORANTKO BEZ FANTAZIE!"*

Má geniální mysl opět zůstala nepochopena.
Začínám si zvykat. *a to je to absurdní*

----------------
Now playing: Simple Plan - Crazy
via FoxyTunes

18+, čtěte až po 22. hodině

2009-02-08T17:28:00.005+01:00

Jednou to přijít muselo.

Následující příspěvek je určen pouze čtenářům starším 18i let - takže Vari, Markét, doufám, že až ho dočtete (o dodržení mého upozornění si iluze nedělám), budete mít alespoň trochu špatné svědomí!!!

A teď konečně k věci...

18+, 18+, 18+!

To, že jsem na základní školu chodila do Janova, kterému se zcela vážně přezdívá "ghetto", a je poslední dobou nechvalně známý létajícími kameny, zápalnými lahvemi a pouličními boji mezi Romy a pravicovými radikály... budiž.
Alespoň mám o čem vyprávět.
Jenže když už se píše i o našem vždycky-tak-spořádaném-a-proslulém gymnáziu... O_____O
Video: Děti točily porno na školní lavici
Ano, prosím, odsud mám maturitní vysvědčení. A Gackt ví, že jsem na to patřičně hrdá (což výjimečně myslím bez jakékoli ironie), ale...
Ještě se někdo diví, že jsem taková, jaká jsem? :oD
Merry? Maraj? :oD

Jako dodatek, když už tu mám to varování, bych ráda přidala odkaz na jednu písničku, která se mi moc líbí.
A i na ni, resp. na posledních 35 vteřin, se vztahuje ono 18+ omezení.

Drahý Woody,
sice jsem zde psala, jak jsem strašně nad věcí, a jak jsem ti už dávno odpustila způsob, kterým jsi totálně pošlapal naše přátelství i mou důvěru, ale... když jsem po dlouhé době slyšela "Vinárnu u Valdštejna", nemůžu si pomoct, ten konec mi tě připomíná.
Stále ti přeji do života jen to nejlepší, ovšem... tohle je prostě silnější než já... *vzpomene si, co o ní napsal na svůj LiveJournal*

Text od 2:47

"Každý musíme jít dál svou cestou sám,
ale v našich srdcích zůstáváme jako přátelé.
Ano. Jako přátelé."

*Sárinka si nostalgicky povzdychne*

"Ty k..."

A víte co? Pusťte si tu písničku sami. ;o)

Konec 18+ zóny!

Petr Mikeš - Starý dům. Haiku a jiné básně

2009-02-06T15:51:00.004+01:00

Když se chce člověk dostat k dobré knize, musí si ji většinou sám najít, nějakým způsobem ji objevit. Bohužel, to je práce nejen velmi těžká, ale leckdy i nevděčná, protože ne vždy pak dokáže dílo naplnit čtenářova očekávání, nebo dokreslit jeho momentální náladu. A veškerá snaha tím vyjde nazmar.

Ve výjimečných případech to však funguje i naopak - kniha si najde člověka.

Jistě, můžete namítnout, že žádná tištěná publikace není zvíře, aby se budoucímu majiteli pověsila na paty a sledovala ho až domů, nebo že málokdo vám na práh odloží poslední díl Harryho Pottera, uložený v proutěném koši a zabalený v peřince. Budete mít zcela jistě pravdu.
Jenže já si za svým výše uvedeným tvrzením přesto stojím. Kniha si doopravdy občas najde člověka. Ta má, která se mi ocitla v rukou, ani jsem nevěděla jak, se jmenuje "Starý dům. Haiku a jiné básně" a jejím autorem je Petr Mikeš, o jehož tvorbě jsem zde už jednou psala.

Tentokrát, aby BriaBennie nemusela zase v komentářích skandovat, že chce ukázku, rovnou začnu básní, která se mi líbila nejvíc, abyste si utvořili základní představu:

"Je to odněkud někam,
nebo odnikud nikam?
Ať tak či onak,
jdu pomalu,
už neutíkám."

Kéž bych si to mohla říct také. Zvednout i přes svá bolavá záda hlavu, přestat myslet na všechny ostatní potíže, které s tím souvisí, a zase říct osudu, že pokud mi přichystal něco, co se mi nebude líbit, tak... to tedy ne. Že to tak nenechám.

Což mě hned přivádí k další zajímavé básni:

"Kát se a kát,
vymést každý
v duši kout.
Teď se mi
nemůže už nic stát.
Tak jako ten,
kdo leží,
nemůže upadnout."

Takhle se mi skoro chce věřit, že přísloví: "Když si myslíš, že jsi na dně, zjistíš, že je dno... a pak ještě deset metrů bahna." vlastně vůbec neplatí.
Možná má každý své dno takové, jaké si ho udělá, nevím. Někdo tam nechá bahno a špínu, někdo si ho vybetonuje, případně vydlaždičkuje.

Mně osobně by se líbily parkety, nebo koberec, ale... to je asi silně nepraktické, co myslíte?

Ovšem, abych se dostala i k haiku:

Haiku o banalitě

"Po noci svítá.
Zní to jak banalita,
ale je v tom vše."

"Night ends, break of dawn.
You'd call it banality.
But that's all there is."

Ano, i v této sbírce jsou k některým básním přiřazeny jejich anglické verze - přičemž se mi zdá, že celkově jsou tentokrát věrnější českému originálu, než tomu bylo v knize "Jen slova". Z lehkých variací na dané téma se ve "Starém domě" staly překlady. Ale nevím, možná je to jen mé zdání - a uměleckému dojmu to každopádně vůbec neškodí. Opět jsem byla svým způsobem ohromená, takže kdybych neměla alespoň matné tušení, jakou práci takový překlad dá, řekla bych: "Kéž by tam té angličtiny bylo víc.". :o)

BrioBennie, Hekaté a všichni další, kteří mi tu minule buď v komentářích, nebo na ICQ psali, jak se jim poezie Petra Mikeše líbila - určitě tuhle knihu berte jako další dobrý tip na ty podivné, studené večery, kdy si člověk připadá příliš zamlklý na to, aby usednul k počítači a moc přemýšlivě naladěný, aby zapnul televizi. Já se s vámi loučím poslední ukázkou:

"Hledám, kde nechal
tesař díru.
Pak se jí propadnu
do vesmíru."

( (c) Petr Mikeš, překlad Matthew Sweney)

----------------
Now playing: The Damned - Sick Of Being Sick
via FoxyTunes

Pět otázek od BriiBennie

2009-02-05T17:50:00.005+01:00

1) Jaký je Tvůj postoj k otázce euthanasie? Dám pro upřesnění příklad. Jak bys jednala, kdybys věděla, že někdo z Tvých nejbližších měl např. úraz takového rozsahu, že už není naděje na lepší stav než existenci na nemocničním lůžku, kdy si neuvědomuje ani sám sebe. Za předpokladu, že bys z předchozích hovorů a diskusí věděla, že takového života se dotyčný nesmírně bál a nepřál si ho. (Já vím, je to ošklivá otázka na úvod. ;))

Mám tu odpornou vlastnost, že se nikdy nevzdávám naděje. Asi bych pořád doufala, že se to nějak zlepší – že doktoři najdou nějaké východisko, objeví se nový lék, nebo se prostě stane zázrak. Daleko horší by bylo, kdyby vědomí dotyčného zůstalo netknuté, takový život, respektive přežívání, si nedovedu představit. A nejsem si jistá, jak bych se v takovém případě zachovala.

2) Zítra má přijít konec světa, jak prožiješ dnešek? (Cokoli budeš chtít, to se splní.)

Asi bych se chtěla sejít se všemi přáteli a lidmi, na kterých mi záleží. Ty o mně víš všechno, nemusela bych ti opakovat, jak tě mám ráda, nebo se bát, že ti přeci jen něco nestihnu říct. Ale u ostatních mám nějaké resty – ty bych se snažila dohnat.
Takže, řekněme, že to by bylo dopoledne.

Odpoledne... S rodinou a pár nejbližšími přáteli bych nás vzala do Londýna (když by se tedy mělo splnit cokoli, co chci) a prošla tam naposled svá nejoblíbenější místa. Večer bych v Tokiu chtěla vidět koncert Buck-Tick. Pak... kdo ví.
Nejspíš by hodně záleželo na tom, co by se ukázalo dopoledne. :oD

3) Máš na účtu „neomezeně“ dolarů, co si koupíš jako první věci?

Hmm, jako že jsem normálně docela skrblík, pokud bych měla na účtu opravdu sumu v podobě ležaté osmičky... nechtěj vidět to nákupní šílenství. :oD
Dům – tady, v Anglii, v Japonsku a možná ještě někde jinde.
Auto – Aston Martin.
Knihy – vzala bych to ve velkém, vždycky jsem chtěla mít obří knihovnu, se všemi klasickými díly, uloženými ve starých, dřevěných policích; knihovnu-bludiště, ve které by se nikdo nevyznal, jen já... :oD *zasněný výraz*
A taky bych si pořídila... hm... koně (dětský sen), bratrovi bowlingovou halu (stejně by hned umřel radostí, takže bych ji mohla pronajímat :oD), něco našim, aby se neřeklo... a tobě bych koupila loď. Nějakou starou, pirátskou.

4) Umřela jsi a přišla do „nebe“, tj. do prostoru, kde si můžeš vytvořit svoji realitu. Jak to tam bude vypadat?

Jako technicky dokonale vybavený palác někde uprostřed hlubokého lesa, kde budu mít vlastní harém, složený převážně z mnoha krásných Japonců, několika ucházejících Evropanů + pár žen (dlouhovlasá Milla Jovovich, Liv Tyler, Reese Witherspoon, a tak...). A odkud bude přístup i do realit ostatních, abych se nenudila.

Myslíš, že mi projde ten haré... eh, počkej, teď mi to došlo. Nebe? Já? :oD

5) Jsi čerstvě jmenovaná americká prezidentka. Co hodláš ve světě změnit?

*směje se*
Líbí se mi ta formulace: „jsi americká prezidentka“ a „co hodláš ve světě změnit“. Zdá se, že už i na podvědomé úrovni má tenhle post zároveň punc „ředitele zeměkoule“. :oD
Každopádně... Teď, momentálně, se svými znalostmi a zkušenostmi, je mi úplně jasné, že bych na takový post nestačila. Jistě, někdo může namítnout „Bush“, ale... stejně. Takže bych asi začala tak, že bych se pokusila sehnat si ty nejlepší odborníky, abych se měla na koho obrátit. Sestavila bych nejspíš takovou úřednickou vládu.
A s těmi změnami... ono se tady z domova, z obýváku, snadno kritizuje. Ráda bych řekla, že bych třeba chtěla zlepšit diplomatické vztahy s Ruskem, nebo Čínou, ale to se lehce řekne, hůř udělá. Byl by to rozhodně běh na velmi dlouhou trať.

----------------
Now playing: Joan Osborne - What if God was One of Us
via FoxyTunes

Poslušně hlásím...

2009-02-02T19:34:00.003+01:00

... že jsem dnes ráno úspěšně složila zápočet z Morfologie 2.

Což v podstatě znamená "obyčejný" překlad krátkého odstavce z knihy, kterou si tam člověk donese - háček je pouze v tom, že je třeba mít připraveno 50 stránek, z nichž pak zkoušející něco vybere.
Ale "Pes baskervillský" nezklamal, měla jsem ho už minulý rok. Jednak znám ten příběh zpaměti, což je velká výhoda, druhak... jiné knížky bych asi začala nenávidět už po hodině práce. :oD

Dále také hlásím, že jsem se včera po dlouhé době osobně viděla s Davidem, řečeným Keshim. A kdyby mne všichni vítali slovy, že jsem čím dál tím krásnější... řeknu vám, asi bych si na to zvykla. :oD

A abych nezapomněla, na otázku "Co studujete?" už nebudu odpovídat: "Japonštinu... noatakyangličtinu.", nýbrž: "Japonštinu... noatakyangličtinu." *snaží se co nejvíc huhlat*, jelikož má schopnost vyjádřit se v tomto jazyce alespoň trochu kultivovaně už klesla tak hluboko, že se začínám obávat, kdy mi pošle pohled z Austrálie.

Chjo, myslela jsem, že už to dneska bude lepší, dopoledne mi bylo v rámci možností vcelku fajn, ale asi jsem to zakřikla, zase se mi motá hlava a záda ne a ne dát pokoj. Kdo že se mi to hlásil do toho klubu důchodců?

----------------
Now playing: Chinaski - Vinárna u Valdštejna
via FoxyTunes

Závěr "Klokan Open"

2009-02-01T20:32:00.004+01:00

Celou dobu jsem fandila Nadalovi.
Jistě, Roger je elitním členem mé Fantastic Four a to díky němu jsem se začala zajímat o tenis. To díky němu jsem minulý rok otci řekla onu absurdně znějící větu: "MUSÍME si předplatit GALAXII SPORT!!!".
Jenže nějak mi poslední dobou začaly vadit jeho arogantní hlášky typu: "Hraju skvěle.", případně:

Reportér: "Měl jste teď dva dny volna, co jste dělal?"
Roger: "No, hodně jsem spal, odpočíval, trénoval..."
Reportér: "A pořád si myslíte, že nebudete mít proti Nadalovi žádnou výhodu, když měl na regeneraci o jeden den méně, navíc jeho poslední zápas trval přes pět hodin?"
Roger: "Néééé, vůbec..." *mele něco ve smyslu, že den stačí a že to Rafa zvládne*
*Sarah obrací oči v sloup*

No. A on to Rafa zvládnul.
Sice vyhrál až 3:2 na sety, ale vyhrál. A Roger to neunesl - Španěl ho nejprve připravil o rekord v počtu vyhraných wimbledonských finále (přesněji - přetrhl mu šňůru vítězství, takže k tomu rekordu nedošlo), pak ho vystřídal na postu světové jedničky, a teď, když mohl Federer získat 14. grandslamový titul (byl by teprve druhý, kdo by to dokázal)... zase nic.

Celou dobu jsem fandila Nadalovi.

Ale když jsem si teď, po příjezdu do Olomouce, pustila na YouTube záznam z předávání cen, byla to z mé strany zase přehlídka citoslovcí - "skvíííík" počínaje, "muuuffff" konče.
Jak jsem psala BrieBennie na ICQ, když se chlap rozbrečí, odpustila bych mu v tu chvíli snad i holocaust.

*hlasitý povzdech*

Kdybych neměla povinnosti ve škole, okamžitě bych ho jela do Austrálie o... eh, obejmout. :oD

----------------
Now playing: Avril Lavigne - When You're Gone (Acoustic)
via FoxyTunes

Šíleně smutná princezna

2009-01-31T16:52:00.000+01:00

Nabízím jedno celé království a půl princezny jako odměnu tomu, kdo mě rozesměje a postará se o to, aby mi úsměv alespoň na chvíli vydržel.

Než si rozmyslíte, jak to chcete udělat, dám sem jednu řetězovou záležitost z LiveJournalu. Spočívala v tom, že Maraj uveřejnila "meme" (neptejte se mě, proč se tomu tak říká, nemám totiž tušení) s odpověďmi na otázky, které jí položil někdo jiný, a sama vyzvala ostatní, ať se přihlásí, že s nimi udělá "interview", tedy, že zájemci vymyslí pět otázek, ten odpoví, uveřejní výzvu u sebe... a takhle to půjde dál až do soudného dne.

Nebo dokud o sobě nebudeme všichni všechno vědět.

Tady jsou mé odpovědi pro Maraj:

Jaké oblečení ráda nosíš?
To záleží na náladě. Ale obecně platí – když mám na sobě sukni, dejte si na mne pozor. :oD
Jinak... ráda nosím to, o čem si myslím, že mi sluší. Přičemž poslední dobou to až nepříjemně často mívá růžovou barvu. :oD

Oblíbené zvíře?
Tygr. Tygři jsou přesně takoví, jaká bych chtěla být i já – krásní, nebezpeční, elegantní.
Ale mám více (kočky, psi, koně, hlodavci...), či méně (opice) ráda všechna zvířata, jejichž počet nohou je roven/menší než 4.

Nejlepší kniha, jakou jsi zatím četla?
„Iluze“ od Richarda Bacha.
Kdysi mi ji dala BriaBennie – a já ten útlý svazek četla jen jednou, jedinkrát. Od té doby zaujímá čestné místo v mé knihovně a trpělivě čeká, až najdu odvahu se k němu vrátit. Hlavní postavy mi totiž až příliš přesně připomínají mne a Briu. Asi proto jsem na konci brečela jako malá holka.

Můžeš popsat svého ideálního muže?
Samozřejmě.
Kdo mě zná, ví, že nemám ráda „mužné muže“, co by svou hranatou bradou mohli otvírat plechovky a ramena mají tak široká, že musí dveřmi procházet bokem. Mého ideálního muže si vzhledově pletou spíš se ženou. Viď, Mano? :oD
Každopádně, v praxi je mi téměř jedno, jak dotyčný vypadá. Vždycky si vybájím nějaký takový „vzor“, a následně se jím neřídím, protože... musí to být charakter, kterým mě muž zaujme.

A to je sice dost těžké, ale zase je pak jedno, jestli je „můj typ“, nebo ne.

Jakou máš na mne zatím nejlepší vzpomínku?
Těžko říct, mám jich hodně. Ale pamatuješ třeba, jak jsme spolu ráno na Advíku zašly do té cukrárny na první ranní čaj/kafe? Připadala jsem si jako v americkém filmu – dvě dobré kamarádky spolu samy snídají v pěkném podniku, upíjí něco teplého a povídají si... jen tak, o životě, o svých plánech do budoucna...
Tehdy jsem se naivně cítila hrozně dospěle. :o)

Tak. To bychom měli.
Pokud se chcete někdo zapojit do hry a máte zájem o to, abych vám vymyslela pět šťouravých otázek, klidně si v komentářích řekněte.
Pokud ne... zazvonil zvonec, pohádky je konec a všichni žili šťastně až do té doby, než se princ s princeznou rozvedli.

Bla, bla, bla...

2009-01-29T15:46:00.004+01:00

Připadám si už jako případ pro doktora House... a nebo pro cvokaře, protože teď se k mým problémům se zády přidala ještě chřipka.

Co jsem komu udělala? (Nebo neudělala?)

Půlku léta jsem strávila v ordinacích, než mi přišli na ten chronický zánět slepého střeva. Tedy, přišli - přesnější by bylo napsat: "než mi řekli, že úspěch zaručit nemůžou, ale už by měly začít lítat orgány, ať se něco děje".
Dobře. 10.9. se ve mně pohrabali, já ztratila kromě slepáku i první týden školy a do Olomouce pak jela s malou dušičkou, jak to zvládnu.
Když se mi to v těle zase alespoň trochu srovnalo, byly skoro Vánoce. A oops, máme tu ta záda. Měsíc, kdy se mi motala hlava a já se tu plácala, čekajíc, až doktorka začne pracovat, až si mne přestanou přehazovat z jednoho pracoviště do druhého... A pořád to není ono, pokaždé, když vylezu ven a jdu déle, jak pár minut (nejlépe ještě s nějakou zátěží na zádech, nebo v ruce), mám pocit, že se nakláním ke straně, že sebou musím každou chvíli plácnout. Bolí mě ramena a okolo lopatek, takže mi to pak přechází do rukou, připadám si jak... mrzák.

A teď do toho ta rýmo-chřipka. Pro normálního člověka by to asi nic nebylo, ale já mám očividně do normálu daleko. Se svou zúženou pravou nosní dutinou a alergií na bakterie, které má člověk v nose právě při rýmě... nádhera. Včera jsem psala písemku z Dějin tím stylem, že jsem nad ní doslova brečela - celý den mi díky té alergii neskutečně slzely oči.

Ale dobrý, z té zkoušky mám za dva.

Cesta domů pak taky byla úžasná - litovala jsem lidi, kteří se mnou musí sedět ve vlaku a následně v autobuse, snad jsem jich moc nenakazila. A to hodinové mrznutí na Florenci... super.
Kolem desáté jsem myslela, že už ani nevypnu počítač, jak jsem byla utahaná - jenže když jsem se vrátila z koupelny a konečně si lehla... nic. V noci jsem spala jen zhruba hodinu, nevím, proč, ale vůbec jsem nemohla usnout. Takže jsem buď zírala do stropu, nebo poslouchala Bridget Jonesovou, pustila jsem si ten film jako zvukovou kulisu, když už mi ticho začínalo lézt na mozek.
Teď si připadám tuplem jako přejetá parním válcem.

Já... už jsem zmiňovala, že mě mrzí, když si tady takhle stěžuju, vím, že spousta lidí je na tom daleko hůř a že bych si to neměla tak brát, ale vzhledem k tomu, že od července/srpna 2008 je to pořád něco... občas je prostě těžké zůstat optimistou. Člověk se začne pozorovat daleko víc, než je zdrávo - ležím si tak v posteli, začne se mi trochu motat hlava (asi tím, jak se záda natáhnou, včera ve mě křupalo skoro při každém otočení se na bok X___x) a já místo toho, abych přemýšlela nad tím, co hezkého mě čeká další den, dumám nad tím divným pocitem v ruce a proč mám teď tak slabé nohy, jestli se vůbec ráno vzbudím... a jak je ještě hrozně moc věcí, které bych chtěla stihnout. Přečíst Vojnu a mír, naučit se hrát šachy, vidět nějaké grandslamové utkání... Má logická, racionální část mi za takové myšlenky vždycky hrozně vynadá. Že už z toho všeho pomalu šílím a že bych se měla vzchopit. Nehledat problémy tam, kde nejsou.

Když jsem teď nedávno poslouchala na online rádiu komentátory, jak se baví o Djokovicově odstoupení ze zápasu, jeden z nich měl zajímavý postřeh:
"Lidé reagují různě - někdo si bolesti hlavy ani nevšimne, druhý za ní hned vidí nádor."

Snažím se nespadnout do té druhé skupiny, protože pesimistický přístup člověku nijak nepomáhá, naopak, sugesce je velmi mocná, takže si prostě opakuji, že jsem v pořádku, že mi nic není a že brzy budu úplně ok. Vždycky si vzpomenu na všechny ty krevní testy, které byly součástí předoperačních vyšetření - ukázkové zdraví.
Tak snad se od září nic nezměnilo. :o)

No, ale dost už fňukání, i takhle už se za sebe musím stydět. Místo toho, abych byla šťastná, že žiju v relativně civilizované, demokratické zemi, nic mi nechybí a mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mě milují, si pořád na něco stěžuju.

Abych si zvedla náladu a morálku, využila jsem akce 3 + 1 zdarma a objednala si 4 odznaky. Sice ještě nevím, jak je budu nosit, ale líbilo se mi to "poselství", takže... to pak nějak ještě vykoumám. Tady jsou:

"All men are bastards." - "Všichni muži jsou parchanti"
Jistě, ne úplně všichni. Ale velká většina.
A ženy nejsou o nic lepší.

"I'm not a whore, I'm just popular." - "Nejsem děvka, jsem jen oblíbená."
Ano, uznávám, tenhle je trochu ostrý. Ale co, někdy mám prostě i takhle kousavou náladu.

Nos nahoru. *odškrtne si na seznamu "Máme."*

Arogantní... ano, i tak mě někdy popisují. Zvlášť, když jsem ve své introvertní náladě.

Už se těším, až si je někam připnu. A nenechte se vyděsit mými depresivními řečmi, vždycky se potřebuju někde vypovídat, pak se otřepu a jdu zase dál, jinak to neumím. Neumím se vzdávat - nikdy, nikdy, nikdy - a to mne jednou zabije, ne nějaká pitomá choroba. :oD

"Právě jsem se vrátil z Hradu..."

2009-01-27T16:25:00.007+01:00

Je vám ta relativně neutrálně znějící věta povědomá? Pokud ne, tak vězte, že... by možná měla.
25. února 1948 (tedy na den přesně 40 let před tím, než jsem se narodila) ji na začátku svého projevu použil Klement Gottwald a de facto tak z Václavského náměstí odstartoval komunistickou hrůzovládu.

O historii však mluvit nechci, takže... proč ji zde připomínám?

Právě jsem se vrátila ze Školy.

*dramatická pauza*

Od toho, abych do indexu získala další podpis ve znacích - tentokrát od Watanabe-senseie a v kolonce Jazykových cvičení 3, tj. hlavního předmětu na japonštině - mne dělí jen mini testík ze znaků, hurá! Bude tam pouze těch patnáct termínů, které se objevily ve třech zápočtových písemkách, tj. nějakých 30, 40 "obrázků" a já si normálně mohla opsat, jaké to jsou.
Tím pádem... není problém.
Zbylé dvě třetiny třídy, kterým ještě poněkud smrtící JC 3 chybí, to mají podstatně horší - písemky jim dopadly hůř, takže budou muset opakovat třeba celou jednu překladovou, případně gramatickou část. A tam člověk nikdy neví, já už půjdu na jistotu.
*spadl jí kámen ze srdce*

Mimochodem, na překlady do japonštiny jsem si nikdy nevěřila, ale jak jsme se dnes s Watanabe-senseiem probírali těmi mými testy, chválil mne, že prý mi to jde. A že narozdíl od jiných mu věty, které vytvářím já, zní doopravdy japonsky.
O_____O
Docela jsem na něj zírala, když mi to řekl. Pořád mi připadá, že moje japonština působí poněkud retardovaně... a helemese. Tedy, jistě, občas mi někde ulítne jiné sloveso, nebo chybí slovní zásoba, ale... když už mi člověk, který chválí jen ve výjimečných případech, řekne něco takového...
O_____O
*nadšená*

A samozřejmě, doučím se všechny znaky, ne jen ty, co budu potřebovat do té mini písemky, protože... je chci umět. Vím, že se mi budou hodit - resp. dokázat je taky napsat, čtení zvládám. Možná to zní jako klišé a nemusíte věřit, že si to myslím doopravdy, ale... to, co děláme na japonštině, se učím pro sebe. Ne kvůli zkouškám, ne kvůli nějakému papíru, který mi tu dají, pokud budu mít štěstí - ačkoli nejsem ještě tak odtržená od reality, abych nevěděla, že se pak taková věc jednou bude hodit - já prostě chci umět japonsky. Chci porozumět té kultuře.
Kvůli sobě.

*uvědomí si, že zní mírně fanaticky*

Ehm...
No, další věc, kterou jsem vám chtěla říct - hned dva moji oblíbenci už stačili vypadnout z Australian Open. Porážku Andyho Murrayho jsem ještě viděla na vlastní oči, doma. To, jak Novak Djokovic ze zdravotních důvodů odstoupil uprostřed zápasu s Američanem Roddickem, mi pak zprostředkovalo pouze internetové rádio a online skóre. Zapnula jsem si ho víceméně jen na zkoušku, ráno u snídaně, abych měla, co poslouchat... a zrovna jsem se trefila do takto dramatického momentu.
Chudáci kluci...

Každopádně, Federer a Nadal jsou stále ve hře, takže... bude to snad ještě zajímavé.
*doufá, že se dva výše jmenovaní utkají ve finále*

----------------
Now playing: Eric Prydz - Pjanoo
via FoxyTunes

Australian Open

2009-01-25T16:01:00.005+01:00

Po nekonečně dlouhé zimní pauze se v tenisovém světě opět začíná něco dít. A má oblíbená "Fantastic Four" přijela do Austrálie v té nejlepší kondici, konečně, posuďte sami:

Rafael Nadal
(Španělsko)
Pozice v žebříčku ATP: 1

Nejroztomilejší.
Bratr se sice rád baví napodobováním Rafových zvukových projevů při odpalování míčku, kteréžto by se nejlépe daly přepsat asi jako: "Bwaaaah!" a neustále zpochybňuje jeho inteligenci, ale já ho mám ráda.
Podle toho, co o mladém Španělovi říkají ostatní hráči, je to jeden z nejskromnějších tenistů na okruhu, anglicky moc dobře neumí (nejoblíbenější a nejfrekventovanější věta: "I tried to play my best tennis."), tudíž během většiny interview trochu kuňká a stydí se.
Také ho často přirovnávají ke kulturistům - Rafa je (a to je snad jediné, co se mi na něm tak úplně nelíbí) totiž docela "hromada svalů". Každopádně, když se tak pěkně, stydlivě usměje, je to úplně jedno.

Roger Federer
(Švýcarsko)
Pozice v žebříčku ATP: 2

Nejcharismatičnější.
Někdo počítá před spaním peníze, někdo ovečky, někdo... kolikrát za minutu dokáže Roger říct "you know". Nebo kolikrát se stihne pochválit.
Jenže... jsou prostě lidé, které bych nadšeně poslouchala, i kdyby mi předčítali třeba zápis z jednání poslanecké sněmovny, nebo... výpisky z fonetiky. Federer mezi ně patří. Sám říká, že dobře vychází se všemi svými spoluhráči - což o něm leccos vypovídá (pro mne tedy spíš v negativním smyslu), sám moc dobře ví, že kamkoli přijde, veškerá pozornost se obrátí na něj.
Přesto... on asi nebude až tak arogantní, jak občas působí. Angažuje se v charitě, nejvíce protestuje proti takzvanému "jestřábímu oku" (zařízení, které vypočítá a následně zobrazí nejpravděpodobnější dráhu míčku; určují se podle něj sporné případy, kde není jisté, jestli se jednalo o "out", nebo byl míček ještě v kurtu) - přitom ho nikdo nepoužívá víc, než on.
S jednou jedinou, pořád tou samou přítelkyní už žije devátým rokem.

Novak Djokovic
(Srbsko)
Pozice v žebříčku ATP: 3

Nejvíc sexy.
Sledovat Novaka v pohybu je jako dívat se na dravou šelmu při lovu. Je prudký, divoký a drzý, sem tam rozbije nějakou tu raketu o zem. Také s ním bývá legrace a na sportovce působí nezvykle bystře.
Jeho trenér je Slovák.

Andy Murray
(Skotsko, Velká Británie)
Pozice v žebříčku ATP: 4

Nejoškliv... eh, nejosobitější.
Schválně jsem jako zemi původu nejprve uvedla Skotsko, Andy je totiž hrdým Skotem, který má občas s anglickou částí Británie poněkud... problémy. Stejně jako Djokovic je tak trochu prchlivější povahy, s nikým, ani s ničím se dlouho nepáře.
A já osobně mu přezdívám "Lochneska", případně nezkráceně "Lochneská příšera" (to když mám mizernou náladu), Murray je totiž ten typ, u kterého se mi pokaždé vybaví hláška, již kdysi dávno, byť o úplně někom jiném, pronesla Kira: "Toho kdybych potkala v noci v nějaké temné, zapadlé uličce, tak položím peněženku i hodinky na zem, a zdrhám!".
Přesto, jak už jsem uvedla na začátku, popis "nejosobitější" na Andyho rozhodně sedí, takže... koho pak zajímá jeho obličej?
Mne rozhodně ne. ;o)

Pokud je tu nějaký další tenisový maniak - kdo je váš favorit?

Fotografie: (c) Getty Images

----------------
Now playing: Rosi Golan - Shine
via FoxyTunes

STAG WARS

2009-01-24T12:39:00.003+01:00

Stává se vám někdy, že naprosto ztratíte pojem o čase? A vůbec nemáte tušení, co je dnes za den?
U mne je to během zkouškového období vcelku běžná záležitost - když nechodím do školy, je mi jedno, jestli je pondělí, středa, nebo třeba pátek, takže si to nehlídám. Ale datum 22.1. jsem měla ve svém duševním kalendáři červeně zakroužkované už minimálně dva týdny - ten den měl mít totiž letošní premiéru miliontý díl tragikomedie zvané "STAG Wars", tj. přihlašování na předměty do dalšího semestru.
Tj. vytváření si nového rozvrhu.

A já na to zapomněla.

Jo, prostě zapomněla. Vůbec mi nedošlo, co je za den, takže jsem si vesele vstala, jela na rehabilitaci, zase domů... a pak se mě T'Sal zeptala na něco ohledně učitelů, jako koho si má spíš dát... a o mne se pokusil infarkt i mrtvice současně.
Samozřejmě, do systému v tu chvíli téměř nebylo možné se dostat, takže jsem tu seděla, snažila se zůstat klidná, neprohodit počítač oknem (a sebe hned za ním) a zapsat si alespoň něco.

Naštěstí, pak začal konečně fungovat starý STAG, takže jsem přestala mít pocit, že než rozchodím tu novou verzi, ostatní spolužáci už budou promovat, ale stejně... Marnost nad marnost, vše je marnost - na anglistice vždy probíhá velký boj o "béčkové", tedy volitelné předměty, a ten, o který jsem měla zájem, byl samozřejmě dávno zabraný.

Věřte mi, nechcete vědět, jakými nadávkami jsem se tady v duchu titulovala.

Samozřejmě, řekla jsem si, že se nevzdám a budu to tam kontrolovat třeba každou půl hodinu, většinou se z každého semináře/cvičení/přednášky vždycky někdo odhlásí, takže to prostě chce trpělivost a velkou dávku štěstí.

No...
Kdyby STAG počítal počet přístupů, vsadím se, že bych vyhrála - brala bych cokoli, co bych pak mohla s někým vyměnit za věci, jež by mne doopravdy bavily (na Spolužácích kvete čilá burza).
A včera večer, kolem jedenácté, se ozval můj vnitřní hlas: "Pooodíííívej se tam.... podííívej se tááám.".
Poslechla jsem a nevěřila vlastním očím - na TOM semináři, kam jsem se chtěla zapsat, TOM semináři, o kterém Verča zasvěceně prohlásila: "baby vraveli, že je to vraj fasa" (překlad pro mladší čtenáře: "holky říkaly, že je to prej dost dobrý").... se uvolnilo místo!
A já provedla asi jednu z nejrychlejších sérií kliknutí ve svém životě. :oD

Pochopitelně, vždycky je možné zajít na první hodinu předmětu, o nějž člověk stojí, a poprosit, aby ho vzali dodatečně, znám spoustu lidí, co to takhle udělali. Jenže já jsem tak nechutně... hrdá. Kolikrát bych si radši překousla jazyk, než bych se někoho "doprošovala", takže... dobře, že to dopadlo takhle. Vlk se nažral, protože jsem tam, kde jsem chtěla být, a koza zůstala celá, jelikož trest za to, že si nehlídám termíny, mne stihl jinde. Chtěla jsem si přesunout zkoušku z klasické literatury na japonštině, jenže už tam není místo, takže to vypadá, že budu muset jít už 27., kdy mám i JCčka a o den později dějiny.

Shoot me, I'm a fool and may the force be with you./Zastřel mě, jsem hlupák a ať vás síla provází.
Jdu se učit.

----------------
Now playing: Star Wars: The Empire Strikes Back - The Imperial March (Darth Vader's Theme)
via FoxyTunes

Něco na uklidnění

2009-01-22T22:56:00.005+01:00

Co by to bylo za zprávy na Nově, kdyby nebyla alespoň jedna reportáž věnovaná zvířátkům. Schéma vražda-politika-dopravní_nehoda-dětičky-vražda-němá_tvář se jim očividně osvědčilo, takže je asi na čase, abych ho také vyzkoušela a opět vám ukázala nějaké své chlupaté přátele.

Ne, opravdu teď nemyslím spolužáky, ani dvounohé kamarády.

*výraz pyšného rodiče*

Tradičně začínám Princeznou, přezdívanou také "Obluda", "Špek", "Zubatá příšera", nebo "Čumáček". Bratr ji držel, já fotila... a chudák křeček projevil skryté sebevražedné sklony (obrázek vlevo nahoře), což se mu samozřejmě zatrhlo, protože už jsem si zvykla, že na mne v Olomouci čeká živá bytost... a nic většího by se do toho pokoje stejně nevešlo. :oD

Doma je to však jiné (naštěstí), takže... tohle je už téměř dospělý Jack (v létě jsem sem dávala jeho fotku, když byl ještě kotě):

Kdo jste viděl Shreka 2, řekněte... nepřipomíná vám ten pohled něco? :oD

----------------
Now playing: Within Temptation - Memories (Single Version)
via FoxyTunes

SarahAlex vs. Média

2009-01-21T18:42:00.004+01:00

Když mi dnes babička přinesla časopis poněkud pochybné kvality kvůli článku o problémech se zády, neodolala jsem a trochu v něm zalistovala. Jejich téma týdne: "Lekce etikety" mne vcelku zaujalo, dala jsem se tedy do čtení.
Toto je, prosím, úryvek z části o podávání ruky:

"Ovšem pozor na cizince. Obyčejný člověk se sice kupříkladu s Japonci běžně nesetká, přesto je dobré vědět, že ti si ruku zásadně nepodávají."
Lekce etikety. Pestrý svět. 15.1.2009, č. 3, s. 8-9.

Tady jsem se zarazila. Tedy, ne že bych se považovala za obyčejnou, ale přesto... to jsem vážně až tak divná? :oD

A mimochodem - aby můj druhý obor nezůstával stranou: Muž v Británii znásilnil dívku, aby měl ve vězení zdarma lekce angličtiny.
Co k tomu dodat?
Snad jen to, že pokud by někoho napadlo se v komentářích ptát, koho jsem znásilnila já, abych mohla zdarma studovat anglistiku, pak předesílám... nikoho. ;oD

----------------
Now playing: BUCK-TICK - Galaxy
via FoxyTunes

"U SarahAlex"

Proč ho nemám ráda

Opět do prvního ročníku

Amerikanistické kolokvium

Za dobrotu na žebrotu

Knižní řetězák

Návrat ztracené dcery

Báseň pro všechny literární kritiky

Já ještě stojím, profesore Van Helsingu

Jako by toho nebylo málo...

Malý záznam od Bennie

Hlasová zpráva

Drama

Wimbledon 2009

Oh, god

...

Festival spisovatelů Praha

Zkouškové je v polovině

Consequence Free

Star Trek ve 47 vteřinách

Star Trek 11

SarahAlex vs. MSN

Vraťte mi zpátky můj obličej!

Sárince přibudou další jizvy

"Všichni tam jednou musíme." (reakce mé spolužačky na prohlášení: "Už jdu, musím do školy.")

The Boondock Saints/Pokrevní bratři

Kabelky v provozu, rozum stávkuje

Otevřený dopis

Den matek

Samuel Beckett

UPOL, těší mě - část třetí

UPOL, těší mě - část druhá

UPOL, těší mě - část první

Pošli to dál

Nou cement

Středa

SarahAlex's Standard English Pronunciation

Garry Schyman - Praan (Proud života)

Co jsem celý týden dělala?

Jsem zpět

Dvě momentky

Můj první vzkaz na nástěnce v Olomouci

Životní "moudro"

O___O

Nový vzhled

Kolik toho víš o SarahAlex?

Co dnes nepochází z Číny?

Doma

Inspirováno jarem

zZzzzZzzzz

Teď už jsem zase naprosto klidná... a je to znát

*nádech, výdech*

O tom, jak si Sarah ve vlaku přečetla Frankensteina a jaký to na ni mělo vliv

Řetězák, meme - vezmu to při jednom

I love myself

Hitparáda B-T klipů

I dnes v Olomouci...

Tři vlastnosti, které se u mne projeví, když mám obzvláště "bitchy" náladu

Foťák v mobilu je prokletí

Po čem ženy touží

Fuck you!

Pátek

Mé dětské lásky

Life Lessons with Jon Lajoie

Američané vynalezli stroj času

Dvě malá křídla tu nejsou

Jak Sarah sbalit jediným e-mailem

České národní obrození 2

Papír snese všechno

SarahAlex vs. její svědomí

Definice poezie

Z Japonska do Horního Jiřetína za 13 dní

Má soukromá reality show

Bond? Ubožák. Já jsem Sarah. SarahAlex.

SarahAlex & BriaBennie vs. Charles Bukowski

Happy birthday to me aneb další diskriminace osob, které neumí anglicky (sorry about that)

Jednadvacet - voko bere

Hidehiko Hoshino (Buck-Tick) - Jarring Voice - FAQ

Sharp PW-AT780

Letní semestr

nádech, výdech